Ochrana před vlhkostí patří mezi nejdůležitější kroky při stavbě nebo rekonstrukci podlahy. Hydroizolace zabraňuje pronikání zemní vlhkosti, kondenzace i zpětného vzlínání vody, které může časem poškodit konstrukci a vytvořit ideální prostředí pro vznik plísní. Podlahy stavěné na terénu nebo v trvale vlhkém prostředí je nutné izolovat i proti vlhkosti.
Vlhké zdivo a podlaha snižují tepelně technické vlastnosti, vedou k odpadávání omítek, k plísním a u dřevěných prvků k hnilobě. Tepelná izolace ve vlhkém stavu ztrácí účinnost. Jen souvislá hydroizolace podlahy proti vlhkosti dává jistotu, že se nebude vlnit nášlapná vrstva a že se v interiéru nebudou tvořit zdraví nebezpečné plísně. Správně navržená vrstva proto není doplněk, ale základní ochrana celé stavby a její životnosti.
Zemní vlhkost z podloží nelze odstranit, lze však zabránit jejímu vstupu do konstrukce. Nejčastějším mechanismem je kapilární vzlínání: pórovité materiály, jako je beton a zdivo, nasávají vodu kapilárními silami nezávisle na sklonu pórů. Jemně pórovité hmoty sají pomalu, ale vysoko. Vzlínání je nejčastějším způsobem vlhnutí konstrukcí vystavených zemní vlhkosti.
Projevy začínají u podlahy a stoupají vzhůru v podobě vlhkostních map, výkvětů solí a degradace omítek. Vedle zemní vlhkosti působí i stavební vlhkost nového potěru a kondenzace při teplotních rozdílech. Před návrhem izolace je nutné posoudit vodní poměry staveniště, případnou agresivitu vody a radonový index pozemku. Bez přerušení kapilární cesty souvislou vodorovnou izolací vlhkost obchází i jinak kvalitní skladbu podlahy a šíří se do stěn.
Mezi nejpoužívanější materiály patří natavované asfaltové pásy z modifikovaného asfaltu, certifikované hydroizolační fólie z PVC-P nebo PE a stěrkové hmoty. Asfaltové pásy jsou odolnou klasikou s dlouhou životností a často i s funkcí proti radonu. Fólie se svařují nebo lepí a hodí se na rovné plochy; příkladem je fólie STAFOL 914 určená proti zemní vlhkosti, nikoli proti tlakové vodě.
Stěrky, včetně silikátových a bitumenových, vytvářejí bezešvý film a hodí se na detaily, kouty a prostupy. Penetrační nátěr vyplňuje póry podkladu, sám však izolaci nenahrazuje. Tenká stavební PE fólie slouží především jako separace, nikoli jako plnohodnotná hydroizolace proti zemní vlhkosti a radonu. Volba materiálu musí odpovídat hydrofyzikálnímu namáhání, radonovému indexu a projektové dokumentaci stavby.
Podkladem je zatvrdlá, suchá, čistá a rovná betonová mazanina. Ostré výstupky, kamínky a prach snižují přilnavost a mohou izolaci prorazit. Nejprve se nanáší penetrační nátěr, který vyplňuje póry a zprostředkuje spojení s podkladem; schne přibližně 6 až 12 hodin podle teploty. Na něj se klade hydroizolační zábrana: asfaltové pásy s přesahem typicky 100 mm, volně ložené nebo natavované, případně svařovaná fólie.
Stěrky se nanášejí v několika vrstvách podle spotřeby výrobce. Hlavní hydroizolace se umísťuje na podkladní desku pod tepelnou izolaci. Před položením další vrstvy je nutné zkontrolovat celistvost povlaku. Malá netěsnost může časem způsobit velké škody. Po ověření následuje ochranná nebo separační vrstva, tepelná izolace a potěr. Pořadí vrstev se nesmí zaměňovat.
Účinnost vodorovné izolace stojí a padá s napojením na svislé konstrukce. Pásy proti zemní vlhkosti se musí napojit na svislou izolaci zdiva. Hydroizolace se vytahuje na obvodové zdivo nejméně 300 až 500 mm a napojuje se na izolaci stěn. Končí-li v rovině podlahy, vlhkost ji obejde bokem.
U nepodsklepených staveb svislá izolace proti terénu odpadá, vytažení na sokl však zůstává nutné. Kritická jsou místa prostupů potrubí, kouty a dilatační spáry. Tam se osvědčují stěrky, těsnicí pásky a manžety. Nopová fólie u svislých ploch vytváří vzduchovou mezeru, brání vzlínání a odvádí vodu k drenáži; zároveň omezuje pronikání radonu z podloží. Izolace je jen tak dobrá, jak dobrý je její nejslabší detail u stěny, koutu a prostupu.
Nejčastější poruchy nevznikají uprostřed plochy, ale v přípravě a detailech. Typické chyby jsou záměna separační PE fólie za certifikovanou hydroizolaci, nepřelepené nebo nesvařené spoje, izolace nevytažená na zdivo a neřešené prostupy. Další závady způsobuje vlhký, prašný nebo nerovný podklad a ostré hrany bez zaoblení.
Důsledkem je vzlínající vlhkost, degradace tepelné izolace, plísně, výkvěty solí a znehodnocení nášlapné vrstvy. Selhání se často projeví až po první zimě, kdy je podlaha již hotová. Opravy skryté hydroizolace pod hotovou podlahou znamenají nákladný a radikální stavební zásah. Před zakrytím je proto nutná kontrola těsnosti a dokumentace spojů. Preventivní správné provedení je vždy levnější než dodatečná sanace vlhkého interiéru.
