Položit podlahu z termoplastického polyuretanu (TPU) je práce, která odmění pečlivost pružným, tichým a velmi odolným povrchem. Není to raketová věda, ale má svá pravidla od přípravy podkladu po poslední přitlačení soklové lišty. Největší tajemství úspěchu spočívá v disciplíně: dělejte málo kroků najednou, ale každý správně. Níže najdete praktický, řemeslný návod, který vás provede celým procesem bez marketingových kudrlinek.
Začněte plánem a kontrolou prostoru: změřte plochu, naplánujte směry pásů či lamel a vytipujte riziková místa jako prosklené stěny nebo vlhké kouty. Materiál i lepidla aklimatizujte minimálně 24–48 hodin v místnosti s teplotou 18–26 °C a relativní vlhkostí 40–65 %. Zkontrolujte rovinnost podkladu dlouhou latí, lokální propady vyrovnejte rychletuhnoucí stěrkou a prach vysajte průmyslovým vysavačem. U cementových potěrů přeměřte zbytkovou vlhkost CM metodou (obvykle ≤2,0 CM % bez podlahového topení, ≤1,8 CM % s topením), u anhydritu pak cca ≤0,5 CM % bez topení a ≤0,3 CM % s topením. Savé podklady sjednoťte penetračním nátěrem, nesavé lehce přebruste a odprašte; zvolte kompatibilní primer k lepidlu doporučenému výrobcem TPU. Na kritických místech podkladu raději investujte do samonivelační stěrky vyšší pevnostní třídy, protože TPU věrně kopíruje každou nerovnost. Pokud hrozí vzlínající vlhkost, použijte epoxidovou parozábranu nebo systémovou bariéru podle technického listu. Podlahové topení vyzkoušejte a vypněte minimálně 24 hodin před lepením a znovu nahřívejte až po vytvrzení v doporučeném rampování. Počítejte s dilatační mezerou 5–10 mm u stěn a pevných prvků, zakryje ji soklová lišta.
TPU lze klást celoplošně lepené, polo-volně s pásy tlakocitlivého lepidla, nebo jako zámkové lamely s pevným clickem na připravený podklad; nejuniverzálnější a nejstabilnější je celoplošné lepení. Volte lepidlo podle formátu a zátěže: reaktivní PU pro zátěž a vlhčí zóny, kvalitní akrylát pro běžné obytné místnosti, tlakocitlivé (PSA) pro modulové čtverce. Lepidlo roztáhněte zubovou stěrkou doporučeného profilu (např. A2/A3 u akrylátů, B1/B2 u reaktivních), tah ve stejném směru pro konzistentní hřeben. Respektujte „open time“ i „working time“ z technického listu; příliš brzké kladení snižuje smáčivost, pozdní zaschnutí zase omezuje přilnavost. První řadu zarovnejte na šňůru a kontrolujte pravoúhlost místnosti, ať vám neujede celá kresba. Materiál ukládejte do lepidla pod mírným úhlem a hřeben lepidla rozrušte krouživým přítlakem ruky nebo stěrkou. Každý pruh či lamelu bezprostředně zaválečkujte ocelovým válcem cca 30–50 kg křížem, jinak se vám pod povrchem zachytí vzduchové kapsy, které se později otlačí. Přesahy a spoje důkladně stlačte, přebytečné lepidlo ihned setřete a podložte si zónu čistými deskami, abyste neudělali mapy podrážkami. Průběžně proměřujte teplotu povrchu bezkontaktním teploměrem, studený podklad výrazně prodlužuje vytvrzení.
K přesným řezům používejte ostrý nůž s odlamovací čepelí, kovové vodítko a tvrdou podložku, řezejte raději na dvakrát – naříznout, zalomit, doříznout. U spojů pásů počítejte s dvojitým řezem (overlap-cut): překryjte pásy o 2–3 cm, prořízněte oba najednou a odstraňte odřezky, získáte tak perfektně lícovaný spoj. V mokrých provozech nebo ve vyšší zátěži zvažte svařování spojů horkovzduchem s TPU strunou po úplném vytvrzení lepidla; přebytek po zchlazení seřízněte půlměsícem. U zárubní si připravte šablonu z kartonu a detaily kolem potrubí řešte prostřihem do tvaru klíčové dírky, aby materiál neležel „na tvrdo“. Prahové přechody osazujte nízkými vyrovnávacími lištami, aby nevznikl schod; do vlhka volte hliník s těsnící vložkou. Soklové lišty lepte do čisté, odmaštěné zdi a rohy řežte na pokos, případné spáry dotěsněte neutrálním sanitárním tmelem. Po celé ploše kontrolujte směr „vláken“ nebo potisku, drobná rotace lamel umí pod světlem vytvořit nechtěný šachovnicový efekt. V případě motivů s registrem si vyskládejte „suchou“ plochu nanečisto a teprve pak lepte, vyhnete se posouvání celé skládačky. U sprchových koutů a podlahových vpustí udržte spád jen v oblasti žlabu; na rovině TPU nepřekládejte, hrozí pnutí.
Po položení omezte provoz, aby lepidlo bez rušení dosáhlo chemického i mechanického zakotvení. Lehkou chůzi většinou zvládne povrch po několika hodinách, těžší zatížení a nábytek odložte podle technického listu na 24–48 hodin. Podlahu chraňte lepenkou bez bitumenu a filcem pod nohami nábytku, těžké kusy přenášejte na deskách. S kolečky židlí používejte měkčený typ W a transparentní podložky, tvrdá kolečka dokážou TPU časem „vybrousit“. První mokré čištění provádějte až po úplném vytvrzení a používejte neutrální čisticí prostředky s pH 7–8, vyhněte se rozpouštědlům. Pro běžnou údržbu stačí suché zametání, vlhký mop z mikrovlákna a občasná polymerní emulze, která obnoví kluznost i hedvábný mat. Podlahové topení nahřívejte po 48 hodinách postupně: první den 20 °C, pak denně o 2–3 °C výš až k provozním hodnotám. Pokud se objeví drobný bublinkový defekt, lze jej lokálně injektovat reaktivním lepidlem pomocí injekční jehly a zatížit deskou. Silikonové gumy a černé patky mohou migrovat – používejte podložky, ať se neotisknou.
Mnoho problémů vzniká ne kvůli materiálu, ale kvůli spěchu a podcenění detailů. Nejčastější chyby jsou tři: kladení na příliš vlhký nebo nerovný podklad, ignorování času otevření lepidla a opomenutí zaválečkování. Dále si dejte pozor na kombinaci s nevhodnými chemikáliemi, některé čističe s vysokým pH nebo změkčovadla z koberců mohou TPU časem zmatnit. Pokud chcete tlumit kročejový hluk, použijte pod materiál systémový akustický mezivrstvý liner, ale jen tam, kde to výrobce výslovně povoluje. V komerční zóně se vyplatí sáhnout po svařovaných spojích a reaktivním lepidle, domácnost ocení snadnější údržbu a možnost lokálních oprav. Při renovaci na starý PVC nebo epoxid přebruste, odmastěte, odzkoušejte přilnavost na vzorku a až poté zvažte celoplošné lepení. Pokud řešíte ESD nebo specifické hygienické režimy, vybírejte certifikované TPU kolekce a dodržte kompletní systém výrobce včetně měděných pásek a vodivých lepidel. Na závěr si udělejte krátký checklist: klima, vlhkost, rovinnost, primer, lepidlo, špachtle, válec, řezy, přechody, lišty, úklid a rampa vytápění. Když tyto body poctivě odškrtáte, dostanete podlahu, která bude léta tiše sloužit a vypadat stejně dobře jako první den.
