Pokládka PVC podlahy je práce, kterou zvládne většina šikovných lidí, když si správně připraví nářadí, prostor a čas. Materiál je tichý, teplý a snadno se udržuje, ale i on vyžaduje přesnost ve fázích přípravy, rozměření a lepení. Největším tajemstvím úspěchu je perfektně rovný a čistý podklad, protože PVC kopíruje každou nerovnost. V následujících odstavcích projdeme krok za krokem celý proces od výběru materiálu až po závěrečné detaily, aby výsledek působil profesionálně a dlouho vydržel.
Než začnete, vyberte správný typ PVC pro daný prostor a zátěž, protože jinou skladbu potřebuje ložnice a jinou chodba nebo kuchyň. Zajímejte se o tloušťku a třídu zátěže, výšku nášlapné vrstvy a to, zda je podlaha vhodná pro podlahové vytápění. Rozhodněte se, jestli budete pokládat celoplošně lepené role, lepené dílce, nebo plovoucí zámkové dílce, které se skládají nasucho s podložkou. Každé řešení má výhody a nároky na podklad, a vyplatí se držet se doporučení výrobce materiálu i lepidla. Připravte si ostrý nůž s odlamovací čepelí, ocelové pravítko, řezací lištu, měřicí pásmo, tužku, zubovou stěrku v profilu doporučeném výrobcem lepidla, ruční váleček a případně těžký válec, gumovou paličku, čisté hadry a krycí fólie. U lepidel hledejte kvalitní disperzní akrylát určený pro PVC a držte se přesně návodu na nanášení a časů odvětrání. K užitečným drobnostem patří podložky pod nábytek, přechodové lišty do dveří, tmel na detaily a případně souprava na studené svařování spojů. Přemýšlejte i o emisní třídě a protiskluznosti, zejména pokud pokládáte do dětského pokoje nebo do zádveří, kde se chodí v mokré obuvi. Pokud máte domácí mazlíčky, oceníte povrch s lepší odolností proti poškrábání a povrchovou úpravou usnadňující úklid. U plovoucích dílců nešetřete na kvalitní podložce s vhodnou kročejovou izolací a deklarovanou kompatibilitou s vinylovými dílci. Do vlhčích místností preferujte lepenou variantu, protože je stabilnější a minimalizuje riziko „pumpování“ zámků. Nakonec si vše rozložte na podlaze nanečisto, ať vidíte barvu ve světle vašeho pokoje a vyhnete se překvapení.
Příprava podkladu rozhoduje o tom, jestli bude nová podlaha vypadat jako ze showroomu, nebo jako kompromis. Začněte odstraněním starých krytin, zbytků lepidel, šroubků a hřebíků, které by při přitlačení PVC vytvořily viditelné hrbolky. Podklad důkladně vysajte a zkontrolujte rovinnost dlouhou latí, protože lokální vlnky nebo prohlubně jsou po položení okamžitě vidět. Nerovnosti do několika milimetrů sjednotíte samonivelační stěrkou, kterou nanášejte na napenetrovaný podklad v tloušťce odpovídající doporučení výrobce. Trhliny a prořezy vyplňte opravnou hmotou, dilatační spáry stavební konstrukce nepřemosťujte a neuzavírejte, ale respektujte je v návrhu skladby. Dřevěné nebo OSB desky pevně sešroubujte, dotáhněte vruty ve spárách, brousit můžete švy a nerovnosti a poté vše pečlivě odprašte. Podklad musí být suchý, soudržný, rovný a čistý, jinak PVC během pár dnů „zkopíruje“ každou chybu a znehodnotí práci. U cementových potěrů sledujte zbytkovou vlhkost podle doporučení výrobce krytiny a u podlahového topení proveďte prohřátí a vychladnutí podle protokolu. Na savé povrchy aplikujte vhodnou penetraci, aby stěrka i lepidlo měly stabilní nasákavost a neztrácely vodu do podkladu. Pokud je v místnosti výrazný sklon, zvažte vyrovnání nivelační hmotou ve více krocích, abyste nepřekročili doporučenou tloušťku v jedné vrstvě. Hygienu pracovního prostoru nepodceňujte, protože drobná zrnka písku se pod měkkým PVC promění v trvalé tečky. Na okrajích si připravte čisté pásky kartonu nebo fólie, abyste při lepení neumaštili stěny a sokly. Když máte podklad připravený, udělejte si krátkou pauzu a projděte si plán pokládky, protože teď je ještě snadné něco upravit.
Ještě než odříznete první kus, nechte materiál přivyknout prostoru, kde bude ležet, a promyslete si přesné rozvržení. Role nebo krabice s dílci nechte aklimatizovat minimálně 24 hodin při stabilní teplotě a vlhkosti, položte je naplocho a nevystavujte je průvanu ani přímému slunci. Tím snížíte riziko, že se po položení začne materiál kroutit, vyboulet nebo že se spojům nebude chtít dosednout. Místnost si rozměřte, vyznačte si referenční osu k nejviditelnější stěně a nasucho naskládejte několik řad, abyste viděli, kde vyjdou okraje. Snažte se vyhnout úzkým dořezům u stěn, záměrem je začínat a končit kusy o šířce alespoň třetiny dílce nebo šířky role. U dekorů se vzorem, zejména dřevo a dlažba, dbejte na estetické navázání let a spár, aby se linie v rozích a ve dveřích logicky potkávaly. Pokud máte více pásů z role, naplánujte jejich kladení tak, aby šly „po směru světla“ a spoje byly v méně exponovaných místech. V prostorech s trubkami, výklenky a členitými prahy si vyrobte papírové šablony, které později přenesete na PVC, čímž minimalizujete chybovost. Nezapomeňte ponechat malou servisní mezeru u stěn, kterou později překryjí soklové lišty a která materiálu umožní dýchat. Při plovoucí pokládce dodržte roztažnostní mezery předepsané výrobcem, jinak se vám podlaha může ve dveřích zvedat. Pokud je v místnosti podlahové topení, plánujte dilatační detaily i přechody tak, aby nedocházelo k mechanickému namáhání při tepelných změnách. Teprve když uspořádání dává smysl a vizuálně funguje, přejděte k řezání a usazení jednotlivých kusů.
Řezání PVC vyžaduje klid a ostrý nůž, protože tupá čepel tahá materiál a dělá zubaté hrany. Dílce i role řežte vždy přes ocelové pravítko, první tah veďte jen lehce pro naříznutí povrchu a až druhým nebo třetím řezem materiál oddělte. U stěn kopírujte tvar pomocí rysek nebo obkreslovacího měřidla, nikdy nespěchejte a průběžně zkoušejte suché usazení. Otvory pro trubky vyřízněte jako klínek, zadní část poté přilepte a překryjte růžicí, aby nevznikla mezera, do které se bude chytat nečistota. U zárubní a dveřních pouzder pracujte s trpělivostí, zvažte podříznutí dřeva tak, aby dílec podjel pod zárubeň a nebyl vidět žádný schod. Každý nově odříznutý okraj ihned odjeďte lehký válečkem nebo zatlačte lištou, aby si materiál „sedl“ a nekroutil se. Pásy z role sesazujte s mírným přesahem a finální spoj řežte dvojitým řezem tak, že proříznete oba pásy najednou a získáte dokonalé lícování. Při práci si pod kolena vložte měkkou podložku, abyste do materiálu nevtlačovali lokální body a nezanechávali „otisky“. Odpady nevyhazujte hned, poslouží vám jako záplaty do obtížných koutů nebo pro trénink řezu kolem trubky. Jednotlivé řady plovoucích dílců zaklapávejte pod úhlem podle návodu a dotloukejte přes přítlačný blok, nikdy přímo kladivem. Při práci pravidelně kontrolujte kolmost a rovinu, protože drobná odchylka na jedné stěně se po místnosti násobí. Jakmile vše nasucho sedí, označte si pořadí dílů a přistupte k lepení nebo k finálnímu skládání.
Lepení je okamžik, kdy se z poskládané skládačky stane pevná podlaha, a vyžaduje disciplínu v nanášení i v načasování. Lepidlo roztírejte zubovou stěrkou rovnoměrně v doporučené vrstvě, dodržte otevřený čas a pokládejte do mírně zavadlé vrstvy tak, aby se lepidlo netlačilo do spár a nevytvářelo mapy. Role pokládejte na půlky, polovinu místnosti odklopte, naneste lepidlo, vraťte materiál, zaválečkujte a postup opakujte na druhé straně, abyste drželi geometrii. Dílce po nalepení vždy zaválcujte těžkým válcem křížem, domácí podmínky zvládnou aspoň ruční váleček s důkladným tlakem od středu ke krajům. Přebytečné lepidlo ihned setřete hadrem navlhčeným v čisté vodě a pravidelně měňte vodu, aby se nečistoty nevtíraly do povrchu. Spoje pásů z role můžete po vyzrání lepidla utěsnit studeným svařováním, které chemicky spojí hrany a zlepší hygienu i voděodolnost. Vzduchovou bublinu pod lepenou krytinou propíchněte tenkou jehlou, dotlačte válečkem a místo zatěžkejte, aby se lepidlo znovu rozteklo a chytlo. Dokončete přechodové lišty, sokly a těsnění u prahů, protože právě detaily rozhodují o dojmu „udělal to profík“. Po položení chraňte plochu před těžkým nábytkem a vytíráním alespoň 24 až 48 hodin, aby lepidlo vyzrálo a spoje se zafixovaly. Do budoucna používejte měkké filcové kluzáky, pravidelně zametejte jemný abrazivní prach a agresivní chemii nahraďte neutrálním čističem doporučeným výrobcem.
