Připravit podklad pod vinylovou podlahu je polovina úspěchu, protože i krásná krytina bez pevného a rovného základu rychle prozradí své slabiny. Všechno začíná u důsledné kontroly stávajícího povrchu a pochopení, jaké vrstvy pod vámi vlastně leží. Čím lépe podklad sjednotíte, vysušíte a vyhladíte, tím tišší, odolnější a estetičtější bude výsledná podlaha bez vrzání, prokreslování nerovností a spár. Tenhle článek vás provede od prvotní diagnostiky až po finální vysátí prachu před pokládkou, aby každý krok dával smysl a navazoval.
Začněte tím, že si stanovíte, s jakým typem podkladu pracujete – anhydrit, cementový potěr, OSB, staré dlaždice nebo původní prkenná podlaha. Každý materiál má jiné chování v čase, jinak pracuje s vlhkostí a jinak přenáší nerovnosti do vinylu. Vezměte dvoumetrovou hliníkovou lať či dlouhou vodováhu a zkontrolujte rovinnost v rastru, ať víte, kde podklad utíká a o kolik. Zaznačte si propady, boule i ostré hrany, protože právě ty se přes tenkou krytinu nejrychleji projeví jako „mapy“ a švy. Ověřte také soudržnost povrchu jednoduchým mřížkovým testem nožem a zkouškou otěru, abyste vyloučili křídování nebo odlupující se šlem. Rovinnost je zásadní – v praxi cilte na odchylku maximálně 2 mm na 2 metry, u velkoformátových lamel klidně přísněji. U starých dlaždic si všímejte zvonivých kusů a dutých míst, protože by se pod nivelační stěrkou později ulomily a zanechaly krátery. Na dřevěných deskách hledejte průhyby mezi trámy a uvolněné šrouby, které způsobují pružení a vrzání. Vše, co se hýbe nebo drolí, musíte nejdřív opravit, než vůbec pomyslíte na penetraci a stěrku. Teprve po pečlivém mapování víte, jak hluboký zásah bude potřeba a jaký systém zvolit.
Druhým pilířem přípravy je vlhkost, protože vinyl miluje stabilní a suché prostředí. Na cementových potěrech použijte CM test, případně dílčí sondy, a sledujte i relativní vlhkost vzduchu v místnosti. U anhydritu odstraňte síranový šlem broušením a měřte hloubkově, ne jen povrch, jinak vás zbytková voda dožene po pokládce. Pokud se opíráte jen o levný povrchový vlhkoměr, berte jeho čísla orientačně a potvrďte je přesnější metodou. Pamatujte, že schnutí je pomalejší v rozích, pod fóliemi a v místech se slabým prouděním, proto větrejte krátce a intenzivně a pravidelně temperujte. V novostavbě si hlídejte i vlhkost zednických prací, lepidel a tmelů, protože vše se sčítá a přispívá k zatížení stěrky. Pokládat na vlhký podklad je recept na deformace, zavlnění a ztrátu záruky – počkejte na hodnoty doporučené výrobcem a nechte si je zapsat do předávacího protokolu. Na dřevěných deskách kontrolujte rovněž obsah vlhkosti dřeva, typicky v bezpečné zóně 8–12 %, jinak budou lamely kopírovat „živou“ konstrukci. Pokud se vlhkost drží dlouhodobě vysoká, řešte příčinu – špatná hydroizolace, chybějící parozábrana, kapilární vzlínání – a nejen následky. Až když je stav stabilní, má smysl přejít k opravám a nivelaci.
Před plošným vyrovnáním vyřešte lokální defekty, protože stěrka je nezaléčí sama od sebe dutiny ani uvolněné kusy. Vyduté dlaždice přelepte či vyměňte, drolivé části odsekejte až na pevný základ, trhliny sešijte sponami nebo zalijte epoxidovou pryskyřicí s křemičitým pískem. Na dřevěném základu dotáhněte vruty, přidejte mezi trámy příložky a případně položte druhou vrstvu OSB s posunem spár a celoplošným lepením. Dutá místa v potěrech vyinjektujte, aby se později nepropadla pod hmotností nábytku a provozu. Ostré „špičky“ a hrany zbrousíte, protože právě ty působí v tenké vinylové vrstvě jako razítko. Menší kaverny a prohlubně vyplňte rychlotmelem nebo opravnou hmotou, abyste nespotřebovali zbytečně moc nivelace. Pokud je podklad mastný nebo od separátorů, odmašťujte technickým lihem či speciálními přípravky a mechanicky zdrsněte, aby měla penetrace kam zakotvit. U přechodů různých materiálů vložte armovací sklotextilní síť, která pomůže rozložit pnutí a zabrání vlasovým trhlinám. Cílem je jeden soudržný a pevný celek, na který teprve přijde systémová chemie. Teprve tak máte jistotu, že vyrovnávací vrstva bude pracovat rovnoměrně a dlouhodobě.
Když je podklad čistý a pevný, přichází na řadu penetrace, která sjednotí savost a zvýší přídržnost stěrky. Volte typ podle podkladu – hluboce penetrující na savé cementy, speciální epoxidové či polyuretanové na problematické a slabě soudržné plochy. Penetraci naneste v souvislé vrstvě válečkem nebo štětcem, nechejte zaschnout dle technického listu a dbejte, aby netvořila louže. Následuje nivelace; podle rozsahu nerovností volte samonivelační hmota 2–10 mm, zesílené směsi 10–30 mm, případně rychleschnoucí systémy, když spěcháte. V místech s vyšším dynamickým zatížením nebo na dřevě zvažte vláknem vyztužené směsi, které lépe snesou drobné pohyby konstrukce. Míchejte přesně podle vody uvedené výrobcem, rozlijte hmotu v pruzích, odvzdušněte jehlovým válečkem a pracujte „mokré do mokrého“, aby nevznikly studené spáry. Kontrolujte tloušťku v problematických zónách, přilijte tam, kde lať ještě houpe, a netahejte stěrku „nasucho“, jinak porušíte její samonivelační efekt. Pokud pracujete ve více vrstvách, mezi vrstvami znovu zlehka penetrujte a respektujte minimální technologické přestávky. U vlhkostí ohrožených podkladů použijte epoxidovou bariéru proti zbytkové vlhkosti, ale jen pokud je kompatibilní s následnou stěrkou i lepidlem. Po vytvrdnutí povrch přebruste, vysajte průmyslovým vysavačem a dotykem zkontrolujte, že se nepráší. Až teď máte rovný „stůl“, na který lze pokládat buď lepený vinyl, nebo plovoucí click se systémovou podložkou.
Závěrečná příprava se týká detailů, které rozhodují o tom, zda podlaha bude v každodenním provozu tichá, stabilní a bezchybná. Nezapomeňte na aklimatizaci materiálu v místnosti alespoň 24–48 hodin a držte stabilní teplotu i vlhkost, protože vinyl i podklad si musí „sednout“ na stejné mikroklima. Po obvodu místnosti a kolem pevných překážek dodržte doporučené dilatační spáry, jinak se krytina při teplotních změnách zvlní. Přechodové profily plánujte dopředu, zejména pokud navazujete na jiný typ podlahy s odlišnou výškou. U plovoucích vinylů použijte podložku určenou výrobcem – s vhodnou kročejovou a tepelnou charakteristikou a správnou neprůzvučností, aby nešla proti záruce. U lepeného vinylu pracujte s kvalitním lepidlem naneseným zubovou stěrkou v doporučené výšce hřebenu, sledujte otevřený čas a směrování pokládky. Prahům, trubkám a prahovým přechodům věnujte přesné vyřezání a utěsnění, aby se tam nedržela vlhkost a nečistoty. Před vlastní pokládkou dvakrát vysajte, klidně nejprve hrubě a podruhé s filtračním sáčkem, protože i drobný písek pod lamelou se promítne jako tečka na fotografii. Připravte si čisté podrážky, zakryjte vstupy rohožkami a chraňte hotový podklad, pokud se pokládka odkládá. Po položení dodejte soklové lišty a vyřešte ukončení u dveří, aby systém působil jako celek. Tímhle řetězcem drobných, ale promyšlených kroků proměníte abstraktní „podklad“ ve spolehlivou základnu, která nechá vyniknout samotný vinyl.
