Při realizaci pokládky podlahové mozaiky, která představuje jeden z nejelegantnějších a esteticky nejpůsobivějších způsobů úpravy podlahových ploch v interiérech i exteriérech, se každý realizátor, ať už profesionální obkladač nebo nadšený kutil, dříve nebo později dostane k zásadní otázce týkající se výběru správného lepicího materiálu, protože právě od kvality a vhodnosti zvoleného lepidla do značné míry závisí nejen dlouhodobá životnost celé podlahové konstrukce, ale také její odolnost vůči mechanickému namáhání, vlhkosti, teplotním změnám a dalším vnějším vlivům, kterým je podlaha během svého užívání vystavena.
Disperzní lepidla pro podlahové mozaiky
Nejčastěji používaným typem lepidla pro aplikaci podlahových mozaik jsou speciální disperzní lepidla na bázi polymerních disperzí, která se vyznačují vynikající přilnavostí k různým typům podkladů, přičemž jejich konzistence umožňuje relativně snadnou aplikaci pomocí zubové stěrky s vhodnou velikostí zubů, která zajišťuje rovnoměrné rozložení lepicí hmoty po celé ploše podkladu. Tato disperzní lepidla jsou obvykle dodávána v plastových kbelících různých objemů, od menších balení pro domácí kutily až po profesionální balení o obsahu dvacet až pětadvacet kilogramů, přičemž jejich skladovatelnost je omezena teplotními podmínkami, protože nesmějí zmrznout, což by vedlo k jejich nevratnému znehodnocení a ztrátě lepicích vlastností.
Cementová flexibilní lepidla
Druhým velmi rozšířeným typem lepicích materiálů pro podlahové mozaiky jsou cementová flexibilní lepidla, která se dodávají ve formě suchých směsí v papírových pytlích a před aplikací je nutné je smíchat s vodou v přesně stanoveném poměru podle pokynů výrobce uvedených na obalu produktu. Tyto cementové lepicí směsi obsahují kromě základní cementové složky také speciální přísady a modifikátory, jako jsou polymerní disperze, methylcelulóza, redisperzní prášky a další chemické látky, které výraznému způsobem zlepšují jejich pracovní vlastnosti, prodlužují otevřenou dobu zpracování, zvyšují přilnavost k podkladu i k samotnému obkladovému materiálu a především zvyšují flexibilitu vytvrzeného lepicího lože, což je naprosto zásadní vlastnost zejména při pokládce mozaiky na podklady, které jsou vystaveny teplotním dilatacím nebo mírnému pohybu, jako jsou například dřevěné podlahy, sádrokartonové desky nebo betonové podklady s podlahovým vytápěním.
Epoxidová lepidla pro speciální aplikace
Pro velmi náročné aplikace, kde je vyžadována maximální odolnost vůči chemickým látkám, intenzivnímu mechanickému zatížení nebo extrémní vlhkosti, jako jsou například průmyslové provozy, bazénové komplexy, komerční kuchyně nebo automobilové mycí linky, se používají dvousložková epoxidová lepidla, která vznikají smícháním pryskyřičné složky s tvrdidlovou složkou bezprostředně před aplikací, přičemž vzniklá směs musí být zpracována v relativně krátké době, která se pohybuje typicky mezi třiceti až šedesáti minutami v závislosti na teplotě prostředí a konkrétním typu použitého epoxidového systému. Tato epoxidová lepidla se vyznačují extrémně vysokou pevností v tahu i ve smyku, prakticky nulovou propustností pro vodu a vodní páru, vynikající chemickou odolností vůči širokému spektru kyselin, zásad, olejů, ropných produktů a rozpouštědel, ale zároveň jsou podstatně nákladnější než standardní disperzní nebo cementová lepidla a jejich aplikace vyžaduje pečlivé dodržování technologických postupů včetně správného dávkování obou složek a důkladného promíchání.
Faktory ovlivňující výběr lepidla
Při rozhodování o tom, které konkrétní lepidlo použít pro pokládku podlahové mozaiky, je nezbytné vzít v úvahu celou řadu vzájemně propojených faktorů, přičemž mezi ty nejdůležitější patří především typ podkladové konstrukce, na kterou bude mozaika pokládána, protože jiné požadavky budou kladeny na lepení mozaiky na betonový potěr, jiné na anhydritový potěr, jiné na starou keramickou dlažbu, jiné na dřevěnou podlahu, a ještě jiné na kovový podklad. Dalším klíčovým faktorem je materiál, ze kterého jsou jednotlivé mozaikové dílce vyrobeny, protože keramická mozaika má jiné vlastnosti než skleněná mozaika, mozaika z přírodního kamene vyžaduje speciální přístup kvůli své pórovitosti a možnosti zabarvení lepidlem, kovová mozaika může vyžadovat lepidlo s jinými vlastnostmi a syntetické materiály jako pryskyřice nebo recyklované materiály mohou mít zcela specifické požadavky na lepení.
Příprava podkladu před lepením
Bez ohledu na to, jaký typ lepidla se rozhodnete pro pokládku podlahové mozaiky použít, je naprosto zásadní věnovat maximální pozornost řádné přípravě podkladu, protože i to nejkvalitnější a nejdražší lepidlo nebude schopno zajistit dlouhodobě spolehlivé spojení, pokud bude aplikováno na nevhodně připravený, znečištěný, zvětralý, práškující nebo jinak vadný podklad. Podklad musí být především dostatečně pevný, soudržný a únosný, což znamená, že jeho povrchová vrstva nesmí se odškrabávat, práškovat nebo jinak narušovat, přičemž minimální požadovaná pevnost v tahu se pohybuje typicky kolem hodnoty 1,0 až 1,5 megapascalu v závislosti na type použitého lepidla a způsobu zatížení podlahy. Dále musí být podklad dostatečně rovinný, protože nerovnosti přesahující běžně povolené tolerance by vedly k nestejnoměrné tloušťce lepicího lože a tím i k nestejnoměrnému rozložení napětí v mozaikové vrstvě, což by mohlo vést k praskání jednotlivých dílců nebo jejich uvolňování.
Aplikační proces a technika nanášení
Samotná aplikace lepidla na podkladovou plochu představuje technologickou operaci vyžadující určitou míru zručnosti a zkušeností, přičemž základním nástrojem je zubová stěrka s vhodnou velikostí a tvarem zubů, která se vybírá podle velikosti jednotlivých mozaikových dílců, jejich materiálu a rovnosti podkladu. Proces nanášení začíná tím, že se lepidlo nanáší nejprve hladkou stranou stěrky na podklad tak, aby došlo k jeho prošlapání do všech nerovností a pórů podkladové vrstvy a k vytvoření kontaktní vrstvy zajišťující pevné spojení, a následně se pomocí zubové strany stěrky vytváří charakteristický rýhovaný povrch s rovnoběžnými hřebínky lepidla, přičemž stěrka se drží v úhlu přibližně šedesát stupňů vůči podkladu a pohybuje se po něm konstantní rychlostí a s konstantním přítlakem, aby byla zajištěna rovnoměrná výška vytvořených hřebenů.
