Když se zabýváme otázkou, kolik centimetrů expandovaného polystyrenu, který je běžně označován zkratkou EPS, by mělo být použito do podlahové konstrukce, dostáváme se k velmi komplexní problematice, která zahrnuje mnoho různých aspektů stavebnictví, tepelné techniky, statiky a v neposlední řadě také ekonomických úvah. Tato zdánlivě jednoduchá otázka v sobě skrývá celou řadu proměnných, které je nutné pečlivě zvážit před tím, než se rozhodneme pro konkrétní tloušťku izolačního materiálu.
Expandovaný polystyren představuje jeden z nejpoužívanějších izolačních materiálů v moderním stavebnictví, a to především díky své výborné kombinaci tepelně izolačních vlastností, relativně nízké ceny, malé hmotnosti a snadné manipulace při stavebních pracích. V podlahových konstrukcích se tento materiál využívá zejména jako tepelná izolace, která zabraňuje úniku tepla z vytápěného prostoru do zeminy nebo do nevytápěných prostor pod podlahou, čímž významně přispívá k energetické úspornosti celé budovy a ke komfortu jejích obyvatel.
Faktory ovlivňující volbu tloušťky izolace
Při rozhodování o tom, jaká tloušťka expandovaného polystyrenu bude vhodná pro konkrétní podlahovou konstrukci, musíme vzít v úvahu celou řadu různých faktorů. Prvním a zásadním faktorem je umístění podlahy v rámci stavby - zda se jedná o podlahu na terénu, tedy podlahu přízemí, která je v přímém kontaktu se zeminou, nebo zda jde o stropní konstrukci mezi jednotlivými podlažími budovy, případně o podlahu nad nevytápěným prostorem, jako je například garáž nebo sklep.
U podlah na terénu, které jsou jedním z nejčastějších případů použití EPS izolace, se obvykle volí tloušťka v rozmezí od osmi do dvaceti centimetrů, přičemž konkrétní hodnota závisí na mnoha dalších parametrech. Mezi tyto parametry patří především požadovaný součinitel prostupu tepla, který je dán normovými požadavky platnými v dané zemi a pro daný typ budovy, dále pak klimatické podmínky lokality, kde se stavba nachází, typ a vlastnosti podloží, hladina spodní vody a také způsob vytápění objektu.
Normové požadavky a legislativa
V České republice, stejně jako v jiných zemích Evropské unie, existují jasně definované normové požadavky na tepelně technické vlastnosti stavebních konstrukcí, včetně podlah. Tyto požadavky jsou stanoveny především normou ČSN 73 0540, která definuje minimální hodnoty součinitele prostupu tepla pro různé typy konstrukcí. Pro podlahy na terénu je standardně požadován součinitel prostupu tepla U maximálně 0,45 W/(m²·K) pro splnění normových požadavků, avšak pro dosažení doporučených hodnot, které vedou k vyšší energetické úspornosti budovy, by tento součinitel měl být ještě nižší, ideálně kolem 0,30 W/(m²·K) nebo dokonce méně.
Pro splnění těchto normových požadavků je při použití expandovaného polystyrenu se součinitelem tepelné vodivosti λ okolo 0,037 až 0,040 W/(m·K), což jsou typické hodnoty pro běžný šedý nebo bílý EPS, nutné použít izolaci o tloušťce minimálně deset až dvanáct centimetrů. Pokud chceme dosáhnout doporučených hodnot a vybudovat skutečně energeticky úsporný dům, měli bychom uvažovat o tloušťce patnáct až dvacet centimetrů, případně dokonce více.
Specifické aplikace a jejich požadavky
Dalším důležitým faktorem, který ovlivňuje volbu tloušťky EPS izolace v podlaze, je typ vytápění, který bude v objektu použit. V případě klasického radiátorového vytápění jsou požadavky na tepelnou izolaci podlahy standardní, jak jsme je popsali výše. Pokud se však rozhodneme pro podlahové vytápění, což je v moderních stavbách stále populárnější volba, musíme k problematice přistupovat poněkud jinak.
U podlahového vytápění je klíčové zajistit, aby veškeré teplo produkované topnými hadicemi nebo kabely proudilo směrem nahoru do vytápěného prostoru, a ne dolů do zeminy, což by znamenalo neefektivní plýtvání energií. Z tohoto důvodu se u podlah s podlahovým vytápěním doporučuje použít ještě silnější vrstvu tepelné izolace, obvykle v rozmezí od patnácti do dvaceti pěti centimetrů expandovaného polystyrenu, přičemž ideální je použít speciální EPS desky určené právě pro podlahové vytápění, které mohou mít na povrchu vytlačené drážky nebo výstupky pro snadnější uložení topných hadic.
Kromě tloušťky samotné izolace je také důležité věnovat pozornost okrajům podlahy, kde se izolace stýká se stěnami. V těchto místech je nutné použít takzvané dilatační pásky, které jsou rovněž vyrobeny z expandovaného polystyrenu nebo z jiného izolačního materiálu, a které zabraňují vytváření tepelných mostů a zároveň umožňují dilataci podlahové konstrukce při změnách teploty.
Ekonomické a praktické úvahy
Z ekonomického hlediska je třeba zvážit nejen pořizovací náklady na samotný izolační materiál, ale také dlouhodobé úspory na vytápění, které lepší izolace přináší. Ačkoliv použití silnější vrstvy expandovaného polystyrenu znamená vyšší počáteční investici, tato investice se obvykle vrátí během několika let díky nižším nákladům na vytápění, a to zejména v dnešní době, kdy jsou ceny energií poměrně vysoké a jejich další růst lze očekávat.
Praktickým aspektem, který musíme také zohlednit, je vliv tloušťky izolace na celkovou výšku podlahové konstrukce. Pokud použijeme velmi silnou vrstvu EPS, například dvacet pět nebo třicet centimetrů, musíme počítat s tím, že celková konstrukce podlahy včetně betonové mazaniny, případně anhydritového potěru, systému podlahového vytápění a vlastní finální podlahové krytiny bude mít značnou výšku, což může ovlivnit světlou výšku místností a také vyžaduje odpovídající úpravu dveřních otvorů, schodišť a dalších prvků.
