Když přijde na pořadí „podlahy nebo dveře“, nejde o akademickou hádanku, ale o sérii praktických rozhodnutí, která ovlivní přesnost, estetiku i životnost celé rekonstrukce. V ideálním světě by vše do sebe zapadlo jako puzzle, ale realita přináší stěny, které nejsou v pravém úhlu, různé tloušťky krytin a milion drobností, které srazí sebejistotu i zkušenému řemeslníkovi. Obecně platí, že hotové podlahy (včetně lišt a finální čisté výšky) mají předcházet montáži obložkových zárubní a osazení dveřních křídel. Přesto existují situace, kdy naopak určité typy zárubní musejí přijít dřív, a o tom je dobré mít jasno ještě před první objednávkou materiálu.
Začněme pravidlem, které pomůže devíti lidem z deseti: pokud máte obložkové zárubně a klasické otočné dveře, nejprve dokončete podlahy, poté instalujte zárubně a nakonec zavěste křídla. Důvod je prostý – obložky si elegantně „sednou“ na hotovou čistou podlahu, kopírují přesně její výšku a nevznikají nevzhledné fuky ani nutnost podkládat lištami improvizované stupínky. U laminátu, vinylu, dřeva i lité stěrky se díky tomu správně nastaví průchodová vůle pod křídlem, aby dveře neškrtaly a zároveň propouštěly vzduch tam, kde je to žádoucí (WC, koupelna). Výjimka přichází u ocelových (kovových) zárubní do zděných příček – ty se často osazují už v hrubé fázi, dřív než omítky a určitě dřív než finální krytina; následně je nutné přesně dopočítat čistou výšku podlahy a připravit detail prahu. Podobný „dřívější“ režim vyžadují pouzdra pro posuvné dveře do zdi (tzv. stavební pouzdra), která se vkládají před omítkami, jinak je pozdě. U posuvných dveří na stěnu je to snazší – podlahy klidně dřív, kolejnice a křídlo až potom. Shrnutí: obložky a běžné křídlo po podlaze; kovová zárubeň a pouzdro často před podlahou, ale s přesným plánem čisté výšky.
Klíčem k tomu, co je dřív, je umět správně spočítat „koláč“ podlahy a převést ho do jasné čisté výšky, podle které se dimenzují dveře. Tato skladba zahrnuje nosnou desku, případnou nivelaci, kročejovou izolaci, podložku a samotnou krytinu – a každá desetina milimetru se může potkat s hranou zárubně ve chvíli, kdy to nejméně chcete. V místnostech s různými krytinami (např. koupelna – dlažba, chodba – vinyl) je potřeba naplánovat přechodové profily, aby nevznikl „schod“ anebo aby dveře neskřípaly o vyšší materiál na jedné straně. Pokud míříte k bezprahovému řešení, myslete na dilatační spáry pod obložkami a způsob, jak krytinu pod obložením navést a dilatačně „nechat dýchat“. U těžkých dřevěných dveří zkontrolujte únosnost a rovinnost podkladu dřív, než je zavěsíte – křídlo, které si „sedá“ do zvlněného laminátu, je recept na skřípání i rozladění pantů. Zároveň se zamyslete nad hygienickou vůlí pod křídlem: v koupelně a na WC se obvykle počítá s větší mezerou kvůli odvětrání, v ložnici naopak může být menší. Největší chybou je osadit zárubeň bez toho, abyste znali přesnou finální tloušťku a výšku budoucí podlahy – to pak všechno ostatní jen hasí následky. Když plán existuje, pořadí se určí téměř samo.
Typ dveří je tichý režisér celého harmonogramu. Obložkové zárubně s běžnými otočnými dveřmi preferují podlahu jako první, protože obložky vizuálně „zametou“ detail u paty stěny a krytina se nemusí složitě dobíhat k plechu nebo syrovému zdivu. Bezfalcové a reverzní (zapadlé do líce) systémy jsou ještě citlivější na milimetry – o to víc potřebují hotovou a rovnou podlahu, aby čistá spára vypadala luxusně a ne křivě. U posuvných dveří do pouzdra je návaznost dvoufázová: pouzdro přijde hrubě před omítkami, ale zárubeň a dorazy až po hotové podlaze; tím se zamezí trapné mezeře nebo naopak škrtání. Posuvné dveře na stěnu řešíte jednodušeji – kolejnice a křídlo až po podlaze, protože čistá výška a dorazy se nastavují podle reality, ne přání. Kovová (pevná) zárubeň z pozinku do zděných příček může jít dřív, ale vyžaduje pečlivé založení a promyšlený detail prahu – jinak skončíte s nevzhledným dořezáváním. U bezprahových řešení je třeba předem říct, zda chcete nulový práh skutečně všude; někdy práh dává smysl kvůli akustice, vodě nebo prostě proto, že dva různé světy krytin potřebují čistý rozvod. V atypických výškách křídel (třeba 210–230 cm) se pořadí řeší ještě víc „na míru“, protože každý milimetr vůle pod křídlem má akustický i estetický dopad.
Teď k rizikům, když pořadí zvolíte špatně. Když dáte dveře (obložky) příliš brzy, budete kolem nich nivelovat a dotahovat podlahu, což láká k odštípnutí hran, otlakům a křivým dořezům – a prach vám sedne do pantů i zámků. Montážní pěna a lepidla si ráda „políbí“ nové vinyle nebo lak, a jejich stopa jde dolů nerada. Když naopak uděláte podlahu a hned potom bez ochrany montujete dveře, dvě věci jsou jisté: někdo něco upustí a někdo poškrábe lištu, takže rozbalené krytiny vždy kryjte tvrdými deskami a kraftem, lišty montujte až po dveřích, nebo je přelepujte páskou, která netrhá lak. Křídla zavěšujte až po kompletní úklidu a odsátí prachu, jinak si broušením pantů vyrobíte „brusný papír“ mezi falcem a obložkou. Častou pastí je objednat křídla s hotovým podřezem „na slepo“ bez znalosti reálné výšky podlahy; výsledkem je buď průvanový portál, anebo šustění po krytině. V mokrých zónách (koupelna, vstup se sněhem) počítejte s tím, že bez prahu může voda putovat dál, než chcete, takže pořadí i detaily těsnění volte s ohledem na provoz, nejen na hezký vizuál.
Aby z toho nebyla loterie, udělejte si miniplán, který začíná na papíře a končí vysavačem. Nejprve spočítejte skladbu podlahy v každé místnosti na desetiny milimetru, stanovte čistou výšku a porovnejte ji s montážním návodem vybraných dveřních systémů (obložky, bezfalc, reverz, posuv do pouzdra/na stěnu, kovové zárubně). Všechny rozdíly mezi místnostmi si nechte promítnout do přechodových profilů a rozhodněte, zda chcete práh (akustika, voda) nebo bezprahové řešení (bezbariérovost, estetika). Pokud máte kovové zárubně nebo pouzdro, dejte jim „hrubé“ přednostní právo – ale jen pokud současně pevně držíte čísla budoucí podlahy; naopak u obložek si trvejte na pravidle „nejprve podlaha, pak obložky, nakonec křídla“. Objednávku dveří finalizujte až ve chvíli, kdy máte potvrzené tloušťky krytin i podložek, včetně výšek lišt a přechodů; dodavatelům dejte tyto milimetry písemně. Montáž dveří plánujte po finálním malování, aby se obložky „nekoupaly“ v barvě a sádře, ale ještě před instalací křidélek a klik si zkuste nanečisto průchody, odskoky a vůle. Během montáže mějte připravenou ochranu podlah (tvrdé desky, filcové podložky, krycí papír), ať se řeší práce, ne škody. Po montáži proveďte pečlivý úklid, zkontrolujte dilatace a nastavte závěsy – až potom přichází poslední kosmetika: lišty, silikonové dotěsnění, finální seřízení dorazů.
A protože z každého „pravidla“ je v praxi aspoň jedna výjimka, přidám rychlou rozhodovací šablonu, která vám vybere pořadí i ve složitém bytě. Máte obložkové zárubně a standardní otočné dveře? Dělejte podlahy kompletně, teprve potom zárubně a křídla. Máte kovové zárubně do zděných příček? Osazení do hrubé stavby, přesné naplánování prahu a čisté výšky, podlahy poté. Máte posuv do pouzdra? Pouzdro před omítkami a před podlahou, ale finální zárubeň a křídlo až po hotové podlaze. Máte posuv na stěnu? Podlahy dřív, kolejnice a křídlo potom. Řešíte bezfalc/reverz (lícovka)? O to víc nejprve podlahy, protože čisté spáry jsou nemilosrdné k chybám v milimetrech. Všude, kde se střídají výšky krytin, plánujte přechody a případné prahy – jsou to malé dílky, které rozhodují o tom, jestli dveře působí draze, nebo „nějak“.
Krátké „krok za krokem“ na závěr: 1) Sepište všechny typy dveří a zárubní v domě/bytu, k nim montážní schémata a požadované vůle. 2) Stanovte přesné čisté výšky podlah a přechodů včetně podložek, izolací a lišt. 3) Určete pořadí: pouzdra a kovové zárubně hrubě dřív (s plánem prahů), obložky po hotové podlaze, křídla až nakonec. 4) Zafixujte čísla do objednávek, aby truhlář i podlahář počítali se stejnou realitou. 5) Připravte ochranu podlah a montážní logistiku (zvedání, manipulace, přístupy bez štěrku a bláta). 6) Montujte, seřiďte, až pak lišty a kosmetika. 7) Zkontrolujte funkci: průchodová vůle, zavírání, těsnění, bezproblémové přechody. Když se budete držet těchto kroků, pořadí „podlahy nebo dveře“ přestane být dilematem a stane se hladkou linkou, po které se rekonstrukce sveze bez zbytečných šrámů.
