Dřevovláknité izolační desky se vyrábějí z vláken jehličnatého dřeva. K vláknům se přidává síran hlinitý, parafín, vodní sklo nebo přírodní pryskyřice, které zlepšují tvarovou stálost a částečnou hydrofobizaci. Platí harmonizovaná norma ČSN EN 13171. Lehké desky a rohože mají objemovou hmotnost přibližně 50 kg/m³ a jsou stlačitelné. Tuhé podlahové desky dosahují 160 až 250 kg/m³, některé typy 250 až 300 kg/m³. Součinitel tepelné vodivosti λ se u běžných desek pohybuje v rozmezí 0,038 až 0,055 W/(m·K).
Tenké hutné kročejové podložky mají λ kolem 0,07 W/(m·K), protože prioritu má pevnost v tlaku. Faktor difuzního odporu μ je obvykle 1 až 5, u hutnějších desek až 10. Třída reakce na oheň je podle EN 13501-1 zpravidla E. Tuhé desky s objemovou hmotností 250–300 kg/m³ dosahují pevnosti v tlaku přibližně 200 kPa, proto se používají přímo jako nosná izolační vrstva v podlahách.
Součinitel tepelné vodivosti dřevovláknitých izolací je jen o 10 až 15 procent horší než u běžných minerálních a pěnových izolací, proto jde o plnohodnotnou tepelnou izolaci. Rozhodující výhodou je měrná tepelná kapacita kolem 2100 J/(kg·K), zatímco kamenná vlna má přibližně 850 J/(kg·K). Při srovnatelné objemové hmotnosti a podobném λ to znamená výrazně vyšší akumulaci tepla.
Vysoká hustota spolu s kapacitou prodlužuje fázový posun teplotního kmitu, takže se interiér v létě pomaleji přehřívá a v zimě pomaleji chladne. Lehké rohože typu STEICOflex dosahují λD 0,036 W/(m·K) při hustotě kolem 50 kg/m³. Hutnější desky pro podlahy mají λ vyšší, ale stále použitelnou. Dřevovláknitá izolace proto v podlaze nad nevytápěným prostorem plní tepelnou funkci a zároveň zlepšuje tepelnou setrvačnost celé skladby.
V podlahách se dřevovláknité desky používají především jako kročejová izolace. Tenké hutné podložky, například STEICO underfloor s hustotou přibližně 250 kg/m³, tlumí kročejový hluk až o 19 dB a prostorový hluk až o 15 dB. Pevnost v tlaku těchto desek dosahuje až 15 t/m², což je důležité u zámkových plovoucích podlah. Pavatex nabízí Pavanatur v tloušťkách 8 až 19 mm, Pavaboard 40 a 60 mm a Pavatherm-Profil s perodrážkou.
Desky se pokládají jako plovoucí vrstva na tuhý rovný podklad. Od stěn se ponechává dilatační spára 5 mm vyplněná pružným páskem. Vrstvy se kladou křížem a lze je skládat až do tří vrstev. Nerovný podklad se nejprve vyrovná podsypem a tuhou roznášecí deskou. Díky vláknité struktuře a vysoké objemové hmotnosti je akustický účinek lepší než u mnoha lehčích izolantů stejné tloušťky.
Dřevovláknitá izolace se v podlaze uplatní jako tenká podložka pod laminát a vícevrstvé dřevo, jako silnější vrstva v suché skládané podlaze nebo jako tepelná izolace nad sklepem a nevytápěným suterénem. Kombinuje se s deskami Fermacell, Rigidur, Knauf, OSB nebo s dřevěnými palubkami na systémové liště. Některé typy, například Pavaboard, mají vysokou pevnost v tlaku a lze na ně pokládat plovoucí krytiny od tloušťky přibližně 8 až 12 mm. Při pokládce je nutné chránit desky před deštěm a trvalou vodou.
Na podklad se často klade separační fólie. Dilatace od svislých konstrukcí musí procházet celou skladbou. Řezání je snadné, tenčí desky lze upravit nožem. Správná funkce podlahy závisí na rovinnosti podkladu a na tom, aby izolace nebyla lokálně přetížena bodovým zatížením bez roznášecí vrstvy.
Tenké dřevovláknité podložky výrobci uvádějí jako vhodné pro systémy podlahového topení, protože mají malou tloušťku a omezený tepelný odpor. U silnějších desek musí projektant sečíst tepelný odpor celé nášlapné skladby. Pro dřevěné krytiny se běžně požaduje, aby celkový tepelný odpor nad topením nepřekročil přibližně 0,15 m²·K/W. Dřevo je hygroskopické, sorpční vlhkost dřevovláknitých izolací se uvádí až 20 až 25 procent.
Materiál proto reguluje vlhkost, ale nesnáší trvalý styk s vodou a nehodí se jako izolace základů. Podklad s topením musí být vyschlý, u anhydritu se při topení požaduje zbytková vlhkost kolem 0,3 % CM. Relativní vlhkost vzduchu v interiéru je vhodné udržovat přibližně 40 až 60 procent. Bez parotěsné ochrany proti vzlínající vlhkosti a bez rovného suchého podkladu izolace v podlaze selže.
Dřevovláknitá izolace pochází z obnovitelné suroviny a dřevo ve vláknech váže uhlík. Výrobní proces má nižší energetickou náročnost než tavení minerální vlny nebo výroba pěnových plastů, materiál je recyklovatelný jako dřevo. Difuzní otevřenost umožňuje použití v otevřených skladbách, pokud je vlhkostní režim spočítán. Nevýhodou je vyšší pořizovací cena oproti EPS a minerální vlně a třída reakce na oheň E, tedy hořlavost.
Při požáru povrch zuhelnatí a zpomaluje přístup kyslíku, nejde však o nehořlavou izolaci. Desky jsou těžší, manipulace s velkými formáty je namáhavější. Pro podlahy nad terénem nebo ve vlhkých provozech je nutná pečlivá hydroizolace. Volba tloušťky a hustoty musí vycházet z požadavku na tepelný odpor, kročejový útlum a únosnost, nikoli jen z ekologického označení výrobku.
