Fenolická pěna, v technické praxi označovaná také jako resolová izolace nebo PF, vzniká napěněním fenolformaldehydových pryskyřic do bloků, které se následně řežou na desky požadovaných rozměrů. Výroba se řídí harmonizovanou normou ČSN EN 13166. Tuhé desky se z obou stran opatřují textilií na bázi skla, skelným vláknem nebo hliníkovou fólií; u podlahových desek typu Kooltherm K3 je typická oboustranná skelná textilie, která zlepšuje spojení s okolními vrstvami a chrání jádro.
Jádro má uzavřenou buněčnou strukturu s podílem uzavřených buněk nejméně 90 procent. Objemová hmotnost se pohybuje kolem 35 kg/m³, u širší skupiny resolových desek v intervalu 25 až 60 kg/m³. Desky se vyrábějí v tloušťkách od zhruba 20 mm do 200 mm, u podlahových výrobků často v formátu 1200 × 600 mm s rovnou hranou. Uzavřená buněčná struktura a nízká objemová hmotnost umožňují kombinovat vysoký izolační účinek s relativně snadnou manipulací na stavbě.
Deklarovaný součinitel tepelné vodivosti λ fenolických desek se podle tloušťky a konkrétního výrobku pohybuje zpravidla v rozmezí 0,018 až 0,023 W/(m·K). U podlahových desek Kooltherm K3 se uvádí 0,021 W/(m·K) pod 45 mm, 0,020 W/(m·K) v intervalu 45 až 120 mm a opět 0,021 W/(m·K) nad 120 mm. Pro srovnání: běžný fasádní expandovaný polystyren má λ kolem 0,038 až 0,039 W/(m·K).
Tepelný odpor RD proto roste rychle s tloušťkou: například 40 mm dává přibližně 1,90 m²·K/W, 50 mm asi 2,35 až 2,50 m²·K/W a 100 mm kolem 4,75 až 5,00 m²·K/W. Stejného tepelného odporu jako u silnější vrstvy EPS nebo minerální vlny se tak dosahuje zhruba poloviční tloušťkou, což je rozhodující u podlah s omezenou konstrukční výškou. Tato vlastnost se uplatňuje v rekonstrukcích, kde nelze zvedat prahy dveří, měnit schodišťové stupně ani snižovat světlou výšku místnosti.
Podlahové desky z fenolické pěny se používají v novostavbách i rekonstrukcích na terénu i ve stropních konstrukcích. Pokládají se obvykle na hydroizolační pás nebo fólii, v mezipodlaží na parotěsnou zábranu; shora je chrání mechanicky odolná fólie proti vodě z litého potěru. Desky se kladou na sraz, ideálně ve dvou vrstvách s posunutím spár o polovinu šířky. Řezat je lze rotační pilou i ostrým nožem. Vysoká pevnost v tlaku dovoluje použití pod anhydritovým nebo betonovým potěrem i v kombinaci s podlahovým vytápěním.
Suchá skladba je možná s dřevotřískovými či sádrovláknitými deskami. Typickým důvodem volby je rekonstrukce, u níž by silnější EPS znamenal přestavbu prahů, terasových dveří nebo ztrátu světlé výšky. Malá tloušťka při zachování požadovaného součinitele prostupu tepla U je hlavní praktický argument pro fenolickou pěnu v podlahách. Vhodná je i tam, kde je omezený prostor nad starými sklepy nebo v historických objektech.
Pevnost v tlaku při 10% deformaci podle ČSN EN 826 činí u podlahových desek nejméně 100 kPa, některé prameny uvádějí hodnoty kolem 150 kPa. To stačí pro běžné pochozí podlahy s potěrem a pro montážní zatížení. Rozměrová stálost při 70 °C a 90% relativní vlhkosti po 48 hodinách je nejvýše 1,5 % v délce i šířce. Reakce na oheň holého výrobku se klasifikuje zpravidla jako C-s1,d0 podle EN 13501-1; v doporučené aplikaci se uvádí i B-s1,d0.
To je příznivější než u běžného EPS (třída E) a často lepší než u neupraveného PIR. Fenolická pěna při požáru tvoří zuhelnatělou vrstvu, má nízkou tvorbu kouře a nestéká. Požární klasifikace C, případně B v aplikaci, spolu s tlakovou pevností nad 100 kPa činí z desek použitelný izolant i v konstrukcích s vyššími požadavky na bezpečnost a únosnost. Materiál je odolný vůči plísním, houbám, hmyzu a hlodavcům.
Faktor difuzního odporu μ fenolické pěny je přibližně 35. Jde o poměrně vysokou hodnotu, proto materiál není vhodný do difuzně otevřených skladeb bez ověření vlhkostní bilance. Nesprávný návrh může vést ke kondenzaci, zvýšení tepelné vodivosti a degradaci. Desky jsou citlivé na vlhkost podkladu a na dlouhodobé UV záření či déšť před zakrytím. Křehkost vyžaduje opatrnou manipulaci; broušení desek se obvykle neprovádí, proto musí být podklad rovný.
Cena za metr čtvereční je výrazně vyšší než u EPS: i při poloviční tloušťce může vyjít izolace několikanásobně dráž. Bez správně navržené hydroizolace, parozábrany a ochrany před stavební vlhkostí se nízká deklarovaná tepelná vodivost v praxi neudrží. Návrh proto patří do rukou projektanta tepelné techniky, nikoli pouze do volby podle katalogového λ.
Oproti expandovanému polystyrenu nabízí fenolická pěna zhruba dvojnásobný izolační účinek při stejné tloušťce a lepší reakci na oheň. Oproti PIR má obvykle ještě nižší λ a příznivější požární chování, zatímco PIR bývá lehčí a v některých tloušťkách srovnatelně pevný. Minerální vlna zůstává nehořlavější (A1/A2), ale potřebuje větší tloušťku a hůře snáší vlhkost. Fenolická pěna proto není univerzální náhradou levných izolantů v běžném rodinném domě, kde rozhoduje cena.
Smysl dává tam, kde každý milimetr výšky podlahy něco stojí: pasivní a nízkoenergetické stavby, rekonstrukce s limitem světlé výšky, terasy, lodžie a detaily s tepelnými mosty. Fenolická pěna je prémiový izolant pro místa s nedostatkem prostoru, nikoli plošně nejlevnější řešení celé podlahy. Volba má vycházet z výpočtu U, vlhkostního posouzení a porovnání celkových nákladů konstrukce, nikoli jen z jednotkové ceny desky.
