Podlaha na terénu i nad nevytápěným sklepem je jednou z nejvíce zatížených obálkových konstrukcí, protože zemina pod stavbou má po většinu roku teplotu jen několik stupňů Celsia. Neizolovanou nebo poddimenzovanou podlahou proto odchází teplo trvale, ochlazuje se povrch interiéru a rostou nároky na otopnou soustavu. Požadavky na součinitel prostupu tepla U stanovuje ČSN 73 0540-2 zvlášť pro podlahu přilehlou k zemině a pro podlahu nad nevytápěným prostorem; doporučené hodnoty jsou přísnější než minima.
Bez souvislé tepelné izolace vznikají tepelné mosty, studené povrchy a trvale vyšší náklady na vytápění po celou dobu životnosti objektu. Návrh musí zohlednit i vlhkostní režim, užitné zatížení a to, zda je podlaha v přízemí, nad sklepem, nebo mezi vytápěnými podlažími.
Jednotlivé vrstvy podlahy plní různé úlohy a nelze je zaměňovat. Tepelná izolace podlahy se vyznačuje nízkým součinitelem tepelné vodivosti a dostatečnou tloušťkou, která omezuje únik tepla do zeminy nebo do studeného prostoru. Kročejová izolace podlahy tvoří pružnou mezivrstvu s nízkou dynamickou tuhostí a vyšší stlačitelností, která tlumí hluk kroků a nárazů mezi podlažími.
Izolace podlahy proti vlhkosti spočívá v souvislé hydroizolační bariéře z asfaltových pásů, fólií nebo stěrek, jež brání vzlínání zemní vlhkosti i pronikání radonu. Izolace podlahy pro podlahové vytápění musí mít vysoký tepelný odpor směrem dolů, malou dlouhodobou stlačitelnost a směrovat teplo vzhůru do interiéru. Správné zařazení všech čtyř funkcí do jedné skladby rozhoduje o úsporách, tichu, suchosti i účinnosti vytápění.
Nejčastěji se pod podlahu používá expandovaný polystyren EPS třídy 100 až 200 s lambdou přibližně 0,031 až 0,045 W/mK a únosností 100 až 200 kPa. Grafitové desky EPS dosahují nižší lambdy a při stejné tloušťce poskytují vyšší tepelný odpor. Extrudovaný polystyren XPS má vyšší odolnost proti vlhkosti a tlaku, proto se hodí do suterénů a k zemině.
Desky PIR dosahují lambdy zhruba 0,022 až 0,028 W/mK a umožňují menší tloušťku při stejném tepelném odporu. Minerální vlna se uplatňuje zejména jako kročejová vrstva díky pružnosti a akustické pohltivosti, avšak potřebuje ochranu proti nasáknutí z potěru. Elastifikovaný polystyren kombinuje tepelnou funkci s kročejovým útlumem. Materiál se volí podle vlhkosti prostředí, požadovaného zatížení a hodnoty lambda, nikoli pouze podle ceny za metr čtvereční.
Tloušťka izolace vyplývá z požadovaného tepelného odporu R a z hodnoty lambda konkrétního výrobku. ČSN 73 0540-2 pro podlahu nad terénem uvádí požadované U přibližně 0,45 W/m²K a doporučené 0,30 W/m²K, pro nízkoenergetickou výstavbu ještě přísnější hodnoty. U běžného rodinného domu na terénu se proto navrhuje zhruba 100 až 150 mm EPS 100 nebo XPS, u nízkoenergetických a pasivních staveb 150 až 200 mm i více.
Mezi vytápěnými patry stačí kročejová vrstva 20 až 40 mm. Pod podlahovým vytápěním nad nevytápěným prostorem se tloušťka tepelné izolace často zvyšuje až o zhruba 40 procent. Norma ČSN EN 1264-4 požaduje pod topnými trubkami minimální tepelný odpor izolační vrstvy podle teploty sousedního prostředí, často 1,25 až 2,00 m²K/W. Poddimenzovaná tloušťka izolace se po zalití potěrem prakticky nedá opravit, proto se dimenzuje podle výpočtu, nikoli odhadem.
Typická skladba podlahy na terénu začíná vyrovnanou základovou deskou, na niž navazuje hydroizolace s přesahem na stěny a s napojením na svislou izolaci, často i s ochranou proti radonu. Následuje tepelná izolace pokládaná na vazbu se utěsněnými spárami, separační fólie bránící vniknutí záměsové vody a roznášecí potěr z betonu nebo anhydritu.
Mezi patry se pod potěr vkládá kročejová izolace a obvodové dilatační pásky, které přeruší přenos hluku i tepelnou roztažnost. U podlahového vytápění se používají systémové desky s nopy nebo úchytky a potěr musí rovnoměrně obalit potrubí. Povrch podkladu má být rovný, suchý a únosný, jinak vznikají dutiny a nerovnoměrné stlačení. Každá netěsnost hydroizolace, přerušená dilatace nebo tepelný most u stěny znehodnotí i jinak správně navržené souvrství.
Častou chybou je záměna tepelné a kročejové izolace, protože obě mohou být z polystyrenu, ale liší se stlačitelností i tepelným odporem. Dalším rizikem je vynechání ochrany minerální vlny proti vlhkosti z litého potěru a nedostatečné přesahy hydroizolace u stěn a prostupů. Podlahové vytápění ztrácí účinnost, pokud teplo uniká dolů slabou izolací nebo pokud nášlapná vrstva s podložkou překročí tepelný odpor zhruba 0,15 m²K/W.
V rekonstrukcích s omezenou výškou pomáhají PIR desky, avšak stále platí nutnost rovného podkladu a obvodového oddělení. Životnost skladby závisí na pečlivém provedení detailů u prahů, prostupů a napojení na svislé konstrukce. Izolace podlahy plní svůj účel jen tehdy, když tepelná, akustická a vlhkostní funkce pracují v jedné uzavřené skladbě bez mezer.
