Izolační desky PIR se vyrábějí z tuhé polyisokyanurátové pěny. Jádro má přibližně z 95 procent uzavřenou buněčnou strukturu, proto deska prakticky nevsakuje vodu, neabsorbuje vzdušnou vlhkost a nepřenáší vlhkost vzlínáním. Oproti starší pěně PUR má PIR vyšší rozměrovou stálost, vyšší pevnost v tlaku, lepší tepelněizolační vlastnosti a příznivější chování při požáru: pěna je samozhášivá a neodkapává.
Běžné podlahové desky mají oboustranné kašírování, nejčastěji sendvičovou fólii s hliníkovou vrstvou. Hustota jádra se u běžných desek pohybuje kolem 30 kg/m³. Formáty se liší podle výrobce, podlahové typy bývají menší kvůli snazší manipulaci. Kombinace nízké tepelné vodivosti a tuhosti předurčuje PIR k podlahám, kde je omezená konstrukční výška a zároveň trvalé mechanické zatížení od potěru, nábytku i chůze.
Deklarovaný součinitel tepelné vodivosti λ u podlahových PIR desek s hliníkovým opláštěním bývá 0,022 W/(m·K), u některých řad v intervalu 0,022 až 0,026 W/(m·K). Podlahový polystyren EPS 100 Z má λ obvykle 0,036 až 0,038 W/(m·K). PIR proto při stejné tloušťce izoluje zhruba o 35 až 40 procent lépe. Praktický důsledek je úspora výšky konstrukce: 20 mm PIR odpovídá asi 30 mm EPS, 40 mm PIR zhruba 70 mm EPS, 60 mm PIR přibližně 100 mm EPS.
Tepelný odpor desky tloušťky 80 mm dosahuje přibližně R = 3,70 m²K/W. Minerální vlna by pro stejný odpor potřebovala ještě větší tloušťku. 80 mm PIR s λ 0,022 nahradí přibližně 140 mm podlahového polystyrenu EPS 100 Z, proto se materiál volí u rekonstrukcí a nízkých skladeb, kde by silnější vrstva zvedla podlahu nad prahy, schodiště nebo stávající instalace.
Podlaha musí unést potěr, nábytek, osoby i bodové zatížení. Běžné PIR desky určené do podlah uvádějí pevnost v tlaku při 10% deformaci 120 až 150 kPa, specializované podlahové typy od 30 mm tloušťky i 150 kPa a některé řady až 200 kPa. Pro srovnání: podlahový EPS 100 Z deklaruje 100 kPa.
Vyšší tuhost snižuje riziko trvalé deformace pod anhydritem nebo betonem a zachovává rovinnost při teplotních změnách. Desky se vyrábějí například v rozměru 1200 × 600 mm s rovnou hranou, což usnadňuje manipulaci v interiéru. Materiál odolává většině rozpouštědel v lepidlech, živičných směsích a tmelech a je odolný vůči plísním, hmyzu i hlodavcům. Pevnost v tlaku 120 až 150 kPa je důvod, proč lze PIR použít pod vyztužený beton i lité potěry na bázi síranu vápenatého.
Uzavřené buňky a oboustranná hliníková fólie drží dlouhodobou nasákavost na hodnotě zpravidla do 2 procent objemu. Fólie chrání jádro, působí jako parotěsná vrstva a u podlahového vytápění odráží část sálavého tepla zpět do interiéru. PIR desky se proto používají ve vytápěných i nevytápěných podlahách, na stropě nad sklepem, na balkoně, terase i na terénu po hydroizolaci.
Pozor na alkalické prostředí čerstvého potěru: nechráněný hliník může být narušen, proto výrobci používají sendvičové fólie odolné vůči alkáliím. Deska sama o sobě není nášlapná vrstva a musí být zakryta potěrem nebo deskami. Hliníkové opláštění a nízká nasákavost činí PIR vhodným podkladem pod podlahové topení, ale jen ve správně navržené skladbě s oddělením od vlhkosti z podloží.
Typická skladba začíná rovným, suchým a únosným podkladem. Na terénu musí být hydroizolace, desky se kladou na vazbu s přeloženými spárami, aby se omezily lineární tepelné mosty. Rovná hrana vyžaduje pečlivé dotažení spár; některé typy mají pero a drážku, podlahové desky s označením FIT bývají rovné. Na izolaci následuje separační fólie a roznášecí vrstva: vyztužený beton, anhydritový litý potěr nebo konstrukční desky.
Anhydrit se často volí kvůli nižší tloušťce a dobrému obalení trubek topení, do trvale vlhkých provozů se však nehodí. PIR nesmí zůstat dlouhodobě vystaven UV záření před zakrytím. Řezání je možné nožem nebo pilou, řezné hrany je nutné slícovat. Kvalita izolace stojí a padá s rovinností podkladu a těsností spár, protože i deska s λ 0,022 ztratí účinek, pokud teplo uniká mezerami mezi deskami.
Pro izolaci podlahy se v praxi uvádí tloušťka přibližně 80 až 120 mm podle požadavku na součinitel prostupu tepla a podle toho, zda jde o podlahu na terénu, strop nad suterénem, nebo jen o doplnění pod topením. Speciální podlahové desky se dodávají i v tloušťkách 20 až 80 mm, což řeší rekonstrukce s minimální rezervou výšky. PIR je dražší než EPS, proto se vyplácí tam, kde každý centimetr rozhoduje, nebo kde je třeba vyšší pevnost. Nevýhodou zůstává nutnost přesné pokládky a vyšší pořizovací cena. Desky se vyrábějí bez freonů a dalších škodlivých nadouvadel starší generace. Tloušťku nelze volit odhadem: musí ji ověřit tepelnětechnický výpočet celé skladby, protože U-hodnota podlahy nevzniká deskou samotnou, ale součtem všech vrstev, mostů a okrajů.
