Korková plovoucí podlaha je tichá, teplá a příjemná na došlap, ale její krása vynikne jen tehdy, když se položí promyšleně. Než vezmete do ruky první díl, vyplatí se pochopit rozdíly mezi místnostmi, podklady i samotnými klik systémy, aby se práce nezadrhla v polovině. Tento průvodce vás provede krok za krokem od plánování přes přípravu až po poslední lištu, a přitom upozorní na záludnosti, které dělají začátečníkům vrásky. Když si ho projdete v pořadí, v jakém je napsán, zvládnete pokládku s klidem a bez improvizací, které by se později draze opravovaly.
Začněte plánem, který není jen náčrtem, ale malou strategií pro celou místnost včetně dveří, topení, výklenků a prahů. Místnost pečlivě změřte na více místech, protože stěny nebývají úplně rovnoběžné a rozdíly na koncích řady mohou rozhodnout o tom, zda poslední pás nebude úzký a nevzhledný. Rozmyslete si směr kladení, nejčastěji po směru hlavního denního světla nebo rovnoběžně s delší stěnou, aby spáry opticky splývaly a celek působil klidně. V plánku si vyznačte dilatační mezeru po obvodu i kolem pevných bodů, stejně tak minimální překrytí spojů mezi řadami, abyste se vyhnuli vzoru, který by vypadal nahodile. K materiálu připočtěte rozumnou rezervu na prořezy a drobné chyby, obvykle několik procent navíc dle členitosti místnosti. Zvažte, jak vychází šířka poslední řady, a jestli nebude lepší první řadu už na začátku podélně zúžit tak, aby poslední pás nebyl pruh o pár centimetrech, který by pružil a špatně se do něj kotvily lišty. Do seznamu nářadí patří rozpěrné klíny, dorazový špalík, přítahová páka, metr, tužka, úhelník, pilka nebo kotoučová pila s jemným zubem, gumové kladivo a vysavač. Nezapomeňte na přechodové profily, koncové a soklové lišty v odpovídajícím dekoru, a pokud navazujete na dlažbu, připočítejte i vyrovnávací lištu pro rozdílné výšky. Když plánujete navazující místnosti, uvažujte o směru prken tak, aby se přechody setkávaly ve dveřích čistě a aby klik zámky nevyšly zrovna tam, kde potřebujete těsně podřezat zárubeň. Čím přesnější bude plán, tím méně budete při samotné pokládce improvizovat a tím menší je šance, že se vám rozjede modulace spár.
Dříve než otevřete balíky, nechte podlahu aklimatizovat v místnosti, kde se bude pokládat, aby si zvykla na teplotu a vlhkost. Krabice rozložte na rovnou podložku, nechte je zavřené, ale nepokládejte je k topení ani do průvanu, ať se změna neurychluje. Cork je přírodní materiál s pamětí, a i když má jádro často z HDF s klikem, celá deska reaguje na prostředí pomaleji než laminát. Zkontrolujte každé prkno ještě před položením na škrábance, rozdíly v dekoru, poškozené zámky i výrobní toleranci, protože reklamace po montáži se řeší hůř. Pokud se balíky liší šarží, promíchejte je, ať se vzor rovnoměrně rozptýlí a nevznikne jednolitý blok jiné barevnosti. Udržujte v místnosti stabilní teplotu bez extrémů a myslete na to, že po dokončení by měla zůstat přiměřená relativní vlhkost, aby si podlaha držela rozměr. Aklimatizace není zdržování, je to pojištění proti pozdějším spárám, klenutí nebo lupání, které se objeví, když desky mění rozměr až po montáži. Když máte doma podlahové topení, ověřte předem jeho náběh, nastavte pozvolnou křivku a držte výkon v rozmezí doporučeném výrobcem, aby tepelné namáhání nebylo skokové. Vlhké stavební procesy jako čerstvá stěrka nebo nová malba nechte důkladně vyschnout, protože uzavření vlhkosti pod folií a deskami je častá příčina potíží. Tím vším podlaze dopřejete start bez šoku a sobě klid, že nepracujete proti fyzice materiálu.
Úspěch plovoucí podlahy se rodí na podkladu, který musí být rovný, suchý a soudržný, jinak se i nejlepší materiál začne kroutit a skřípat. Vyrovnejte lokální propady a boule stěrkou nebo přebroušením, protože plovoucí systém neodpustí velké nerovnosti a každá vlna se přenese do spár i zámků. Z podkladu odstraňte stará lepidla, zbytky koberců, barvu a prach, a nakonec vše pečlivě vysajte, aby kliky sedaly na čistý, pevný podklad. Na minerální podklady se běžně pokládá parotěsná folie s přelepenými přesahy, na dřevěný záklop ji ale nedávejte, ať nezavřete vlhkost, která by dřevo nutila pracovat. Pod folii nebo místo ní přijde kročejová podložka, často právě korková nebo kombinovaná, která tlumí kroky a vyrovnává drobné mikro nerovnosti. Dbejte na doporučenou tloušťku a typ podložky, protože příliš měkký materiál může zhoršit stabilitu a kliky pod zátěží povolit. V rizikových místech jako jsou kuchyně nebo vstupy z exteriéru promyslete bariéru proti vlhkosti a pravidla údržby, protože stojatá voda je nepřítel korku. Pokud navazujete na jiné podlahy, teď je čas změřit výsledné výšky a naplánovat přechody tak, aby dveře neškrtaly a profily seděly v ose. Soklové lišty staré klidně demontujte, usnadní vám to pokládku a novými lištami lépe schováte dilatace i drobné nepravidelnosti stěn. Když podklad splňuje parametry, položená podlaha bude tichá, pevná a klik zámky se nebudou namáhat mimo osu.
Začněte první řadou u nejdelší a nejrovnější stěny, klíny si nastavte na potřebnou dilatační mezeru a kontrolujte rovinu dlouhým pravítkem. První řadu složte po délce mimo místo, spojte čela na klik a až pak ji opatrně nasaďte k podkladu, aby seděla bez mezer. Další prkno v nové řadě vkládejte nejprve podélným klikem pod úhlem a teprve potom zaklapněte čelo, ať nezvedáte už položenou část. Spáry mezi čely střídejte alespoň o třetinu délky a hlídejte, aby se na sousedních řadách nepotkaly příliš blízko, jinak bude celek opticky neklidný. Když narazíte na těsné místo u stěny, použijte přítahovou páku a dorazový špalík, nikdy nebouchejte přímo do pera zámku, protože ho snadno rozlámete. Díly si vždy před zámkem lehce očistěte, drobný prach nebo třísky v houslích klik systému umí vytvořit mikro mezeru, která se pak hůř dotahuje. Konce řad si řežte přesně na míru tak, aby zbytek z konce posloužil jako start další řady, čímž přirozeně dodržíte rytmus spár a snížíte odpad. Pravidelně kontrolujte průběžnou rovinu a případné vychýlení korigujte včas, protože s každou další řadou se chyba znásobí. U zárubní je elegantní podřezání a zasunutí dílu pod ně, výsledek vypadá lépe než obcházení obloučkem vyřezaným do prkna. Pokud kladete kolem trubek, vyvrtejte otvor o něco větší než je průměr, díl rozřízněte v ose otvoru, obtočte trubku a spojte zpět lepidlem nebo skryjte krytkou. Pracujte v čistotě, postupujte trpělivě a udržujte jednotný rytmus, protože právě ten dává plovoucí podlaze pevnost bez jediného šroubu.
Když dojdete k poslední řadě, změřte si přesně vzdálenost ke stěně na několika místech a přeneste ji s odečtem dilatační mezery na prkna. Úzké pásy řežte s oporou, abyste nevyštípli hrany, a k zacvaknutí použijte páku, protože běžné dorážení u stěny obvykle nestačí. Po kontrole celku vyjměte rozpěrné klíny, nasaďte přechodové profily do připravených lišt a teprve potom měřte a řezejte sokly na přesný obvod. Péče o korkovou plovoucí podlahu je jednoduchá, ale zásadní je vyhýbat se stojaté vodě, používat jemné čisticí prostředky a chránit nohy nábytku filcovými podložkami. Koberce s gumovým podkladem vybírejte opatrně, ať nedojde k reakci s povrchovou úpravou, a rohož umístěte už u vstupu, aby se dovnitř nenosil písek. V místnostech s proměnlivou vlhkostí udržujte rozumné klima a v zimě nepřetápějte, korku svědčí stabilita víc než extrémy. Pokud některý klik časem povolí, můžete spoj dotáhnout páčkou a v krajním případě prvek opatrně rozebrat a znovu sestavit, nejde o tragédii, když se zachová pořadí kroků. Když vám někde vznikne drobný škrábanec, existují retušovací sady v odstínech dekoru, které jej zamaskují, případně lze vyměnit celé prkno po demontáži několika řad. Závěrečnou vizuální prohlídkou potvrďte, že spáry sedí, profily neviklají a sokly kryjí dilatace, až pak prostor naložte nábytkem a nezapomeňte na podložky pod kolečka. Tím máte hotovo a vaší odměnou bude podlaha, která tlumí hluk, je příjemná bosým chodidlům a zůstane krásná, když jí dopřejete pár jednoduchých návyků.
