Broušení betonové nebo anhydritové podlahy je krok, který rozhoduje o tom, jestli na ní další vrstvy skutečně podrží a jestli bude působit rovně a klidně. Zbavíte se povrchového filmu, sjednotíte sání podkladu a připravíte pevný, čistý základ pro stěrky, lepidla i nátěry. Nejdůležitější je vědět, kdy a jakou technikou brousit, aby další vrstvy držely a povrch byl rovný. V následujících odstavcích projdeme přípravu, volbu nástrojů i odlišnosti práce na betonu a na anhydritu.
Než spustíte stroj, připravte si prostor: vystěhujte věci, odstraňte zbytky lepidel, hřebíky a cokoliv, co by nadělalo rýhy do povrchu nebo zničilo segmenty. Podlahu pečlivě vysajte stavebním vysavačem s filtrem třídy M nebo H, protože jemný minerální prach je zrádný a lepí se na všechno. Zakryjte elektroinstalace, utěsněte dveře a větrací mřížky, jinak si zanášíte celý dům, a prach se vám pak vrací do čerstvé penetrace. Zkontrolujte pevnost potěru a dilatační spáry, křehká místa se při broušení ráda utrhnou a rozšíří vlasové trhliny. Pokud je anhydrit, změřte vlhkost CM metodou a poznačte si hodnoty do plánu prací, vlhký potěr se brousí hůř, zanáší segmenty a později zlobí s adhezí. Bezpečnost nepřepínejte: respirátor třídy FFP3, brýle, chrániče sluchu a pevné rukavice jsou základ a bez nich se k brusce nepouštějte. Ověřte, že máte přívod 230 nebo 400 V podle stroje a že jistič zvládne rozběh, případně použijte měkký start. Zajistěte kontinuální odsávání – ideálně koaxiální vysavač s cyklonem – abyste předešli přehřívání segmentů i zamlžení prostoru. Kritický je také teplotní režim a průvan, studený nebo rozpálený podklad reaguje jinak na stejné zrno a snadno si vyrobíte mapy. Nakonec si udělejte malý test na jednom metru čtverečním v rohu, ověříte rychlost úběru a správné zrno bez rizika.
Volba stroje se odvíjí od plochy a tvrdosti potěru. Na menší byty stačí jednokotoučová bruska s možností výměny unášecích talířů, s ní se dobře pracuje u stěn a zvládne i hrubé kroky. Na větší plochy jsou lepší planetové brusky, které dávají rovnoměrnější stopu a rychleji srovnávají vlny po hladítku. Hrany a rohy obsloužíte hranovou bruskou nebo úhlovou bruskou s odsávacím krytem, ať neděláte prachové gejzíry. Stejně důležité je brusivo: diamantové segmenty mají různé pojivo a geometrii, od otevřených segmentů pro měkké podklady po husté pro tvrdé betony. Pro první průchod po betonu se běžně používají diamantové segmenty 16–30 grit, které stáhnou vršek a otevřou póry. U anhydritu začínejte jemněji, často stačí karbid-křemičité mřížky 60–80 grit na stržení mléka, abyste nevytrhali krystaly síranu vápenatého. Výrobci značí segmenty také podle tvrdosti pojiva, měkčí pojivo se lépe samoostří na tvrdém betonu, tvrdší pojivo déle drží zrno na měkčích potěrech. Při přechodech zrnitostí postupujte maximálně o dvojnásobek, tedy z 30 na 60, ze 60 na 120, jinak si škrábance ponesete až do finále. Pokud narazíte na lepidla či nátěry, sáhněte po PCD segmentech a teprve pak se vraťte k diamantům, ušetříte si čas i segmenty. Udržujte segmenty čisté a nechte je občas “vybrousit” na tvrdší desce, aby se odlepila zanesená matrice. Zapisujte si, s čím jste brousili, pro konzistenci napříč místnostmi a aby navazující práce seděly.
Na betonu začněte hrubým krokem a pracujte v souběžných pruzích s přesahem alespoň třetiny záběru stroje. Každý průchod křižte o 90°, abyste srovnali rýhy a nevyrobili vlnky. Stroj držte v rovnováze a nenechte ho stát na místě, horké body vypálí do povrchu pololesklé čočky, které se pak špatně sjednocují. V místech s mapami po hladítku či výkvěty věnujte o něco víc času, ale bez zbytečného tlačení na stroj, tlak nahraďte trpělivostí a správným zrnem. Po prvním kroku důkladně vysajte, ať další zrno nesedá do prachu a neztrácí účinek. Druhý krok proveďte středním zrnem 60–80, stále křížem, a kontrolujte rovinnost dlouhou latí i akusticky, zvuk říká víc než oko. Hrany dojeďte hranovou bruskou a přechody lehce přejíždějte větším strojem, ať není patrná stopa menšího talíře. Pokud potřebujete polomatný vzhled surového betonu, přidejte krok 120–150 a následně impregnaci, která prach sváže a zvýrazní texturu kameniva. Pro budoucí lepení vinylu nebo dlažby zakončete obvykle zrnem 80–100, které ponechá povrch otevřený a soudržný, bez “zamydlení”. Kontrolujte rovinnost dvoumetrovou latí a toleranci lokálních propadů, ať víte, kde ještě přidat nebo kde už raději sáhnout po vyrovnávací stěrce. Na lokální kaverny použijte jemnou opravnou maltu, nechte vytvrdnout a místo sjednoťte jemným přebroušením. Celou plochu uzavřete penetračním nátěrem kompatibilním s následnou skladbou, který sjednotí sání a omezí prašnost.
Anhydritové potěry mají specifikum v podobě povrchového “mléka”, které je nutné strhnout, jinak se vám jakákoliv další vrstva rozlepí v nejméně vhodný moment. Začněte suchým broušením se střední zrnitostí a účinným odsáváním, aby se pastovitý prach nelepil na segmenty a netvořil šmouhy. Nebrušte příliš agresivně, anhydrit je houževnatý v tlaku, ale křehký v tahu, a rády se vytrhnou měkčí zóny u dilatací. Postupujte v pruzích jako u betonu a po prvním kroku vše vysajte, protože drobný síranový prach umí znehodnotit i dobrou penetraci. Zkontrolujte, zda jste odstranili celý lesklý film, který brání penetraci a lepení, pokud se místy stále leskne, vraťte se a sjednoťte. K finálnímu kroku zvolte zrnitost 60–80 pro lepené krytiny a 100–120, pokud budete nanášet tenkou samonivelační stěrku, jinak může dojít k odlupování vrstev. Vlhkost sledujte průběžně: pro lepení krytin se běžně požaduje nízká zbytková vlhkost měřená CM metodou, s podlahovým topením ještě přísnější. Rozřežte a otevřete dilatace, ať se hrany nezalepí materiálem a umí pracovat, zejména v přechodech mezi místnostmi. Při broušení nad topnými hady držte raději vyšší rychlost pojezdu a nepracujte bodově, ať nevytvoříte tepelné ostrůvky. Po broušení prach nechte vysát i ze spár a koutů, jemný zbytek po vysávání setřete vlhkým hadrem a následně znovu vysajte. Penetraci volte spíše disperzní nebo epoxidovou podle savosti a zbytkové vlhkosti, výrobce stěrky má obvykle jasné doporučení, kterého se vyplatí držet. Pokud je plocha zvlněná, doplňte vyrovnávací stěrku v doporučené tloušťce a znovu zkontrolujte rovinnost, než půjdete dál.
Hotovou plochu posuzujte ve dne i pod šikmým světlem, které prozradí rýhy a vlny, je to rychlejší než honit vady až pod finální krytinou. Nejlepší okamžik na opravy je hned po broušení, než uzavřete povrch penetrací. Rýhy lokálně přebruste jemnějším segmentem a zkontrolujte, zda nezmění rovinnost, případně plošku plynule rozmázněte do okolí. Na rozdílné sání povrchu reagujte sjednocující penetrací v doporučené koncentraci, příliš silná vrstva uzavírá povrch a snižuje přilnavost. Pokud lepíte krytinu, udělejte adhezní zkoušku malou zkušební plochou a zkuste odtrh, ušetří vám to nervy i peníze. Pro pohledový beton zvažte impregnaci nebo densifier na bázi křemičitanů a následné leštění, drobný prach se stabilizuje a povrch získá hloubku. Pokud pokračujete stěrkou, dodržte technologickou pauzu a doporučené teploty, jinak si vyrobíte puchýře nebo mapy. Běžné chyby jsou přeskakování zrnitostí, slabé odsávání a práce bez světla v nízkém úhlu, kdy vady uvidíte až pozdě. U anhydritu bývá častou chybou neodstraněné mléko a nedostatečná penetrace, což vede k bublinám a odlupům už po pár týdnech provozu. Vždy si zapište použité zrnitosti, rychlosti a podmínky, abyste dokázali zopakovat úspěch i na další ploše. Závěrem zvažte i dilatační detaily, okrajové pásky a přechody ke koupelnám, kde hraje roli hydroizolace a smery kladení krytin. Jakmile máte vše čisté, rovné a vyzkoušené, až pak má smysl pokračovat další vrstvou – a ta vám pak poděkuje dlouhou životností.
