Minerální vata se do podlahových skladeb volí tehdy, když nestačí pouze snížit tepelné ztráty, ale je třeba zároveň omezit kročejový hluk a zvýšit požární bezpečnost konstrukce. Používá se zejména u podlah nad nevytápěným sklepem či garáží, v dřevostavbách a u plovoucích podlah jako kročejová vrstva. Nezateplenou podlahou v přízemí může unikat významná část tepla, protože teplota zeminy pod konstrukcí se pohybuje přibližně mezi čtyřmi a osmi stupni Celsia.
Správně navržená minerální izolace proto snižuje úniky tepla, zatepluje povrch podlahy a zároveň pohlcuje vibrace od chůze. Vláknitá struktura materiálu zlepšuje kročejovou i vzduchovou neprůzvučnost mezi podlažími. Do podlah nepatří běžná měkká střešní vata, nýbrž speciální desky s definovanou stlačitelností, aby se pod potěrem nedeformovaly.
Mezi podlahovými minerálními izolacemi zaujímá výrazné místo minerální vata Isover, vyráběná ze skelných i čedičových vláken v přesně řezaných deskách. Její charakteristické vlastnosti jsou nehořlavost třídy A1, hydrofobizace v celém objemu, paropropustnost a omezená stlačitelnost pod potěrem. Produkty Isover N, Isover T-N, Isover T-P a Isover TDPT se volí podle typu plovoucí podlahy a užitného zatížení.
Isover T-P z čedičové vlny má deklarovaný součinitel tepelné vodivosti 0,037 W/mK a maximální stlačení vrstvy dva milimetry při zatížení až pět kilonewtonů na metr čtvereční. Isover N zlepšuje kročejovou i vzduchovou neprůzvučnost těžkých plovoucích podlah pod železobetonovou deskou. Desky se kombinují s obvodovými pásky Isover N/PP, které oddělují podlahu od stěn a omezují boční přenos hluku.
Minerální vata se dělí na skelnou a kamennou, tedy čedičovou, a obě varianty se v podlahách používají s odlišným cílem. Skelná vlna je lehčí a pružnější, proto se hodí do dutin trámových stropů a do skladeb, kde izolace není trvale mechanicky stlačována. Kamenná vlna je hutnější a pevnější, proto se uplatňuje v kročejových deskách pod betonovým nebo anhydritovým potěrem.
Součinitel tepelné vodivosti minerálních výrobků se obvykle pohybuje přibližně od 0,030 do 0,040 W/mK. Pro podlahu je stejně důležitá dynamická tuhost a třída stlačitelnosti, protože příliš měkká deska se pod roznášecí vrstvou sesedne. Volba materiálu proto vždy vychází ze skladby: lehká plovoucí podlaha s deskami OSB vyžaduje jinou únosnost než těžká podlaha s betonem. Minerální vatu lze kombinovat s pěnovým polystyrenem, pokud je třeba zvýšit tloušťku bez nadměrného stlačení vláken.
Tloušťka minerální vaty v podlaze se volí podle funkce konstrukce, nikoli podle jednoho univerzálního čísla. U kročejové izolace pod plovoucí podlahu se běžně používá dvacet až padesát milimetrů speciálních desek. U tepelné izolace podlahy nad nevytápěným sklepem nebo garáží se v praxi nejčastěji navrhuje přibližně sto dvacet až dvě stě milimetrů.
U dřevěného trámového stropu vyplňuje vata prostor mezi trámy podle jejich výšky, často sto čtyřicet až dvě stě dvacet milimetrů. Samotná tloušťka nestačí; rozhodující je součinitel tepelné vodivosti konkrétního výrobku a řešení napojení u stěn. Nesprávně zvolený měkký materiál pod potěrem se časem stlačí, vzniknou nerovnosti a klesne akustický útlum. Do zatížených skladeb se proto vybírají desky s deklarovanou třídou stlačitelnosti CP2 až CP5 podle užitného zatížení místnosti.
Minerální vata je nehořlavý materiál s třídou reakce na oheň A1, takže v podlahové konstrukci nepřispívá k šíření požáru. To je podstatná výhoda oproti pěnovému polystyrenu, který má horší požární klasifikaci. Zároveň je paropropustná, což ocení dřevěné a difuzně otevřené stavby, pokud je skladba navržena včetně parozábrany a hydroizolace. Materiál je hydrofobizovaný, přesto nesmí být dlouhodobě promočen, protože vlhkost dočasně zhoršuje tepelněizolační vlastnosti.
Výrobci uvádějí odolnost proti plísním, dřevokazným škůdcům, hlodavcům i hmyzu a dlouhou životnost při suchém uložení. Při řezání vzniká prach z vláken, proto je nutná ochrana dýchacích cest, očí a pokožky. Minerální vata není určena k přímému pochozímu zatížení; vždy se překrývá roznášecí vrstvou z betonu, anhydritu nebo desek.
Pokládka podlahové minerální vaty začíná rovinným, čistým a suchým podkladem. Po obvodu místnosti se nalepí podlahové pásky, které vytvoří dilatační spáru a omezí přenos kročejového hluku do stěn. Desky se kladou těsně vedle sebe od rohu, řežou se kolmo a další řada se zakládá s posunem spár, aby nevznikaly souvislé mezery.
Po izolaci se nechodí přímo; k pohybu slouží roznášecí desky. Nad vláknitou vrstvu patří separace, která brání pronikání záměsové vody z potěru do vaty. U trámových stropů se vata vkládá bez stlačení a doplňuje se parozábranou podle vlhkostního režimu. Nejčastější chybou je záměna měkké střešní vaty za podlahovou desku a vynechání obvodových pásků. Pouze kompletní skladba s odpovídající únosností zajistí tepelný i akustický účinek, který návrh slibuje.
