Pěnové podlahové izolační polyuretany PUR vznikají na stavbě smícháním dvou kapalných složek, které po nástřiku expandují a vytvoří souvislou vrstvu. Harmonizovaná norma ČSN EN 14315 se vztahuje na stříkané tvrdé PUR a PIR pěny vyráběné in situ, určené mimo jiné i na podlahy. Základní rozdělení je na měkké pěny s otevřenou buněčnou strukturou a tvrdé pěny s uzavřenou strukturou. Měkké pěny mají objemovou hmotnost přibližně 5 až 12 kg/m³ a vyšší paropropustnost.
Tvrdé pěny dosahují hustoty zhruba 30 až 80 kg/m³ a jsou určeny tam, kde se požaduje pevnost a omezení difuze. Pro zatěžované podlahy se používá převážně tvrdá nebo polotvrdá uzavřená pěna, protože po vytvrzení tvoří tvarově stálou a pochůznou vrstvu. Rozhodující vlastností podlahové PUR izolace je souvislá bezešvá vrstva, která vyplní nerovnosti podkladu a přeruší tepelné mosty.
Součinitel tepelné vodivosti λ je základním parametrem tepelné izolace. U měkkých otevřených PUR pěn se deklarovaná hodnota λ pohybuje přibližně v intervalu 0,030 až 0,040 W·m⁻¹·K⁻¹. U tvrdých uzavřených pěn je obvykle 0,020 až 0,030 W·m⁻¹·K⁻¹, u konkrétních podlahových systémů se uvádí i 0,022 až 0,027 W·m⁻¹·K⁻¹.
Nižší lambda znamená, že stejného tepelného odporu R se dosáhne menší tloušťkou než u běžného EPS nebo minerální vlny. Tepelný odpor se počítá jako podíl tloušťky a lambdy; například 80 mm tvrdé pěny s λ 0,026 W·m⁻¹·K⁻¹ dává R přibližně 3,08 m²·K/W. Při návrhu je nutné pracovat s deklarovanou hodnotou po stárnutí, nikoli jen s laboratorní hodnotou čerstvé pěny. Pro podlahu na terénu nebo nad nevytápěným prostorem proto rozhoduje nejen materiál, ale i správně zvolená tloušťka podle požadovaného U.
Aplikace probíhá vysokotlakým nástřikem ze speciálního agregátu. Obě složky se předehřejí, dopraví vyhřívanými hadicemi a smísí až ve stříkací pistoli. Měkká pěna expanduje velmi výrazně a nanáší se často v jedné silnější vrstvě. Tvrdá pěna nabývá objem méně, proto se klade ve více vrstvách po 15 až 50 mm, dokud se nedosáhne návrhové tloušťky.
Podklad musí být čistý, suchý a zbavený prachu i mastnoty; pěna přilne k betonu, dřevu, kovu i cihelnému zdivu. Po vytvrzení, které u tvrdé pěny trvá řádově minuty, lze povrch přebrousit. U podlah se uvádí dosažitelná rovinnost přibližně ±0,5 mm na dvoumetrové lati. Na vytvrzenou vrstvu lze pokládat dlažbu, plovoucí podlahu, vinyl, koberec i epoxidovou stěrku. Nástřik není svépomocná práce; kvalita závisí na poměru složek, teplotě a zkušenosti aplikátora.
Pro podlahu je stejně důležitá mechanika jako tepelná vodivost. Tvrdé uzavřené PUR pěny vykazují pevnost v tlaku při 10 % deformaci zhruba 150 až 300 kPa, u hustších směsí i vyšší hodnoty. Díky tomu unesou běžné provozní zatížení obytné i mnoha provozních podlah a hodí se i pod podlahové vytápění. Uzavřená buněčná struktura má krátkodobou nasákavost obvykle pod 0,3 kg/m² a faktor difuzního odporu μ často nad 60 až 70.
Pěna proto působí zároveň jako tepelná izolace a jako výrazná parobrzda i hydroizolační vrstva. Měkká otevřená pěna má naopak nízký μ a vyšší nasákavost, takže do vlhkých skladeb podlah na terénu není vhodná bez další ochrany. Kompaktní přilnutí k podkladu snižuje riziko posunu vrstev a vzniku dutin. Mechanické vlastnosti platí jen při správné hustotě a vyzrání.
Ve srovnání s podlahovým EPS nebo minerální vatou má tvrdá PUR pěna nižší tepelnou vodivost, takže při stejném požadavku na U stačí menší tloušťka. To je podstatné u rekonstrukcí s omezenou konstrukční výškou. Bezešvý nástřik odstraní spáry mezi deskami, kterými by jinak proudil vzduch a vznikal tepelný most. Rychlost realizace je vysoká; u menších ploch se uvádí dokončení během jednoho dne.
Nevýhodou je vyšší pořizovací cena a nutnost odborné firmy. Minerální vata zůstává silnější ve zvukové izolaci a v nehořlavosti. PIR desky dosahují podobné lambdy jako tvrdá pěna, ale vyžadují přesné řezání a lepení. Volba proto není univerzální: PUR je výhodný tam, kde rozhoduje souvislost vrstvy, nerovný podklad a úspora výšky. Výsledek se musí vždy posoudit v celé skladbě podlahy, včetně hydroizolace a krytiny.
Samotná PUR pěna má nejčastěji třídu reakce na oheň E podle EN 13501-1, tedy materiál samozhášivý po odebrání zdroje plamene, nikoli nehořlavý. V interiéru se proto obvykle zakrývá další vrstvou, například potěrem, deskou nebo nášlapnou vrstvou, a posuzuje se požární chování celé skladby. Aplikace vyžaduje větrání, protože při nástřiku vznikají výpary; po vytvrzení je pěna chemicky stabilní. Životnost izolační funkce výrobci uvádějí v desítkách let, záruky se běžně pohybují kolem 25 let, některé firmy deklarují funkčnost až 50 let.
Lambda se s časem může mírně zhoršit výměnou nadouvadla za vzduch, proto se v návrhu používají stárnuté deklarované hodnoty. Klimatické podmínky při nástřiku, zejména teplota a vlhkost, ovlivňují kvalitu. Opravy poškozené vrstvy i návrh tloušťky patří do rukou odborné firmy a projektanta, nikoli do svépomocného experimentu.
